Archiv rubriky: O mně

Jana III

Pipi
Pipi

Kuře, tedy Pipi, znám ji už přes 20 let (krize, to je jak z vyprávění mých rodičů nebo babičky)… pokaždé, když jsem se na ni obrátila s prosbou o pomoc s grafikou, vyhověla.  Posledně to bylo naše svatební oznámení, teď zas tento můj výmysl:-). Kuře, díky moc i teď! Jsi skvělá.

Kuře, alias Pipijokes můžu vřele doporučit! pipijokes@gmail.com

 

 

Jan

Ten z jiného světa, jak jim říkám- „ajťák“ z Repicsoftu.  Ale jako bacha – je normální:-). Když o tom tak přemýšlím, jsme super tým – samé sociální skupiny s nějakým puncem, „ajťáci“ a „matky na mateřské“ …:-)

Bez Honzy bych mohla sdílet své cestovatelské zážitky leda tak na koresponďáku. Jsem mu nesmírně vděčná za čas, který mi věnoval, a hlavně za trpělivost. Ono potkat ženskou na mateřské , která ani v minulosti nebyla příliš technický, natož počítačový typ, to musí být zážitek.  Vše dělá  formou charity. Honzo, díky!

Repicsoft hra pro děti
Repicsoft hra pro děti

Honza se pro celý projekt celkem nadchl. Možná proto, že má sám malou dcerku. Nebo protože je prostě nadšenec. Se stejným nadšením vytvořil i naučnou počítačovou hru pro děti – díky ní mají děti možnost poznat dokonce 18 řečí! Mrkněte zde.

Prozradím, že Honza byl vždy velmi spolehlivý a pečlivý. Na naše „pracovní“ schůzky docházel dokonce i tak trochu tematicky připraven…

fuj

 

Ha! A mám to!

Dlouho jsem řešila, jak nazývat v blogu naše děti a mám to! Nejdřív to byla dcera a syn. Hm … Moc neosobní. Prcek, děcko, děcánko, smrádě, hádě jsem vyloučila ještě v předkole.  Pak přišla Tonička a Pepík. Pseudonym.  Hm… příliš vylhané.  Takže nebudu to natahovat, bude to paní Žloutková a Bráchoségra! Velmi osobní, nicméně běžnému čtenáři nicneříkající:-). Romčo, díky ti!

Žloutková a Bráchoségra
Žloutková a Bráchoségra

Víte, nepíšu blog, abych obnažovala sebe a svou rodinu do morku kosti. Vlastně chci pouze poskytovat informace, fakta, osobní zkušenost. Ideálně objektivní. Nemám ani ambice být vtipná. Ale suchar vlastně také nechci být. Stejně tak nechci být úplně cizí. Protože jak říkám, jedu v tom s váma, jsme na jedné lodi, tak proč si „nepotykat“:-).

Teď ještě, jak nazývat otce, manžela, dárce, spolubydlícího, toho pána? Manža, taťka, miláček jsou ze hry… Takže prostě Véčko.

Jana II

Máma. Dvě malé děti. Její cestování s dětmi je o chlup složitější. Jana byla náruživou cestovatelkou. Takový ten blázen, co táhne batoh na zádech, zdolává ferrata, plahočí se po horách v dešti a bouřce, bivakuje, vaří si čaj ze sněhu, atd…Teď je máma.  Má tolik síly a životního optimismu! Ta baba se prostě nevzdává. Ale víc vám o sobě poví ona sama ve své rubrice Cestování s autíkem. 

„Jmenuju se Jana a mám dva nestandardně se vyvíjející  kluky. Starší má 4,5 roku a má autismus; mladší 23 měsíců a má těžký hypotonický syndrom. Tak doteď nechodí.

Páč nejsem povahy ryze depkařské a po výškách raději lezu po laně či ferattě, než z nich při problémech skáču, nepoložilo mě to (zatím) :-). Sic je to náročné. Vnímám svět jinak a poznávám lidi jinak než dřív. Někdy to není příjemné zjištění (jací někteří přátelé doopravdy jsou), ale o tom je život…

V mé sekci Cestování s autíkem se nedozvíte, jestli tu cestu Vaše dítě ujede na kole, jestli je herna v ubytku fajn (chodíme minimálně, zvláště pokud je tam hodně dětí). Přečtete si (doufám, že vtipné) vyprávění o netradičním cestování, které se vlivem problémů obou mých dětí soustředí na jiné potřeby, než mají běžné děti. Má sekce je o tom, jak se nezavřít mezi čtyři stěny bytu a i s velkým plánováním a úsílím vyrazit na výlet či na dovču:). Pod heslem: každý den dělám něco proto, aby byly mé děti štastné a dočasně mám hory jen na fotkách…

Jana čili já

Máma. Dvě malé děti (2 a 5 let), často používaná slova “ larina“, bronchitida, exém, podezření na astma , skoro Praha, byt, 3. patro, žádný výtah, žádný balkon…stručně, jasně, výstižně. 

„Mám dvě celkem standardně se vyvíjející děti. Holčičku a chlapečka. Říkejme jim paní Žloutková a Bráchoségra.  A jejich časté nemoci. A touhu bydlet v domě se zahradou. A taky smůlu, protože dům asi nikdy mít nebudeme.  A tak, když to všechno skloubíte dohromady, vychází z toho velká potřeba cestovat, jezdit do přírody… no prostě: „Pražácí, no“.

O vzniku jmen se dozvíte více zde

Mami proooč??? Proč to všechno dělám? více zde…

Hlavním impulzem pro založení tohoto blogu bylo letošní léto.  Zjara jsem zrušila  šestitýdenní pobyt v ozdravovně, neboť jsem usoudila, že zas až tak psychicky odolná nejsem.  Představovala jsem si ty scény plné potu a hysterie, momenty, ve kterých zapomínám na veškeré respektující zásady… kdy denně zápasím jednou rukou s ročním Bráchoségrou u inhalátoru poté, co jsem ho v 6 hodin ráno vzbudila,  když po probdělé a prořvané noci konečně usnul, a druhou rukou zápasím s paní Žloutkovou řvoucí „já chci taky!“.  A přísahala jsem si, že s dětmi strávím co nejvíce času v přírodě. Celkem jsme od jara do podzimu dali asi 12 týdnů mimo domov. Jsem superhrdina!

A když už máme tolik zážitků, podělím se o ně. Třeba někomu usnadním práci při plánování výletů, někoho nakopnu někam vyjet, někomu budu připadat nudná… s tím ať se každý popere po svém:-).

Každopádně budu ráda, když se  i ostatní podělí se mnou a vytvoříme společně mapu osobních zkušeností s cestováním spolu s dětmi. Protože tohle není žádná placená inzerce, ale real life:-).

Něco málo o nás

JANA

Máma. Dvě malé děti (1 a 4 roky), často používaná slova “ larina“,bronchitida, exem, podezření na astma“ , skoro Praha, byt, 3.patro, žádný výtah, žádný balkon….

„Jmenuju se Jana a mám dvě celkem standardně se vyvíjejícíděti. Holčičku a chlapečka.  A jejich časté nemoci. A touhu bydlet v domě se zahradou. A když to všechno skloubíte dohromady, vychází z toho velká potřeba cestovat, jezdit do přírody. .. no prostě „Pražácí no“:-).

„Nejsem žádný náruživý cestovatel, co nesundá pohorky a softshellku, nejsem „pankáč“, který hodí dítě do krosny a zdolává svou běžnou porci vysokohorské turistiky, ani  neujedu jen to fikne 100 km na kole s dítětem v chariottu.…i tak jsem se rozhodla, že založím tento osobní cestovatelský blog, blog mámy dvou dětí…. Pro me samotnou je plánování dovolené celkem náročný proses.  Každou dovolenou řeším pečlivě.  I když si říkám, proč vlastně, když každou 3. dovolenou kvůli nemoci stornujeme. Vlastně se mi s dětmi narodila potřeb určité jistoty.  Jistoty, že tam, kam jedu, najdu to, co potřebuje celá naše rodina.  Ubytování   „přátelské k dětem“, výletní místa a zastavení, které zpestří cestování s dětmi. Protože pro někoho je cestování s dětmi stejné, jako cestování  „za mlada“ (jak říkám stavu před dětmi). Pro mě ne. Cílem už není cíl. Cílem je cesta.

A tak se ráda podělím o své dobré i ty horší zkušenosti z cestování s dětmi.  A třeba se mi podaří vytvořit přehlednou cestovatelskou mapu osobních zkušeností…

Hlavním impulzem pro založení tohoto blogu bylo letošní léto. Zjara jsem zrušila  šestitýdenní pobyt v ozdravovně, neboť jsem usoudila, že zas až tak psychicky odolná nejsem.  Představovala jsem si ty scény plné potu a hysterie,momenty, ve kterých zapomínám na respektující zásady…. kdy denně zápasím jednourukou s ročním synem u inhalátoru poté, co jsem ho v 6 hodin ráno vzbudila,  když po probdělé a prořvané noci konečně usnul  a druhou rukou zápasím s  dcerou řvoucí „já chci taky!!“.  A přísahala jsem si, že s dětmi strávímco nejvíce času v přírodě. Co už? Však jsem na dovolené, ne? Celkem jsmestrávili více než 10 týdnů mimo domov a nejen o této době bude můj blog…

JANA II

Máma. Dvě malé děti. Její cestování s dětmi je o chlup složitější. Jana byla náruživou cestovatelkou. Takový ten blázen, co táhne batoh na zádech, zdolává ferraty, plahočí se na horách v dešti a bouřce,bivakuje, vaří si čaj ze sněhu…Teď je máma.  Má tolik síly a životního optimismu! Ta baba se prostě nevzdává. Ale víc ona sama..

„Jmenuju se Jana a mám dva nestandardně vyvíjející se kluky. Starší má 4,5 roku a má autismus; mladší 22měsíců a má těžký hypotonický syndrom. Tak doted nechodí. Páč nejsem povahy ryze depkařské a po výškách raději lezu po laně či ferattě než z nich při problémech skáču, nepoložilo mě to (zatím):). Sic je to náročné. Vnímám svět jinak a poznávám lidi jinak než dřív. Někdy to není příjemné zjištění (jací někteří přátelé doopravdy jsou), ale o tom je život…V mé sekci se nedozvíte, jestli tu cestu Vaše dítě ujede na kole, jestli je herna v ubytku fajn (chodíme mizivě zvláště pokud je tam hodně dětí). Přečtete si (doufám, že vtipné) vyprávění o netradičním cestování, které se vlivem problémů obou mých dětí soustředí na jiné potřeby, než mají běžné děti.Má sekce je o tom,jak se nezavřít mezi čtyři stěny bytu a i s velkým plánováním a usílím vyrazit na výlet či na dovču:). Pod heslem každý den dělám něco proto, aby byly mé děti štastné a dočasně mám hory jen na fotkách…