Archiv rubriky: Z každodenního života

Zápis do auti školy aneb náš jiný svět

Přidám se k těm mnoha, co nyní přemýšlí, kam zapsat své dítko, když dnešní doba nabízí výběr a nenutí člověka dát dítě do školy dle trvalého bydliště. My jsme díky Modroočkovi v tom přemýšlení o tom, co je pro nás při jeho vzdělávání priorita, úplně jinde. Částečně jsem svůj pohled na školu pro Modroočku nastínila v předchozím článku zde. Pokračování textu Zápis do auti školy aneb náš jiný svět

Životní cesta s autismem

Autor: Cestovani s autikem

Milí čtenáři, dlouho jsem se neozvala s novinkami od nás, doufám, že na ně ještě čekáte:-). Od září nastal chaos, protože Budy nastoupil do té samé školky jako Modroočko.

Pokračování textu Životní cesta s autismem

Rodičovství

Máte někdy pocit, že žijete pouze život svých dětí? Vy jste se v tom jaksi ztratili. Tak jasně, co bychom chtěli, když máme malé děti. Nedá se předpokládat, že si budeme pořád někde juchat:-). Ale tak 10 nebo 20 minut ticha, aniž by se člověk někde zavřel, a předtím pustil dětem pohádku. Tak to je luxus, že? Pokračování textu Rodičovství

Vánoční besídka

21.12.2015

Taky jste dojatí z těch všech výzdob měst a ulic. Vánoční rozjímání…Já se přidávám do davu:-). Modroočka měl dnes vánoční besídku. Byl to vskutku extra doják:-). Malý autík, co se v minulosti schoval všude, kde byl jeden nový člověk. Právě ten zvládnul plnou třídu rodičů, všech spolužáků a byl celou dobu on-line. Zapojil se do programu. Pokračování textu Vánoční besídka

Stojím na křižovatce…

Možná i Vám se to děje. Najednou se zastavíte a říkáte si, že je potřeba učinit změnu. Přehodit výhybku. Jen nevíte jak, kam a kudy. Rozhodujete se, že už Vás práce nebaví jako dřív, partnerský vztah by potřeboval změnu; nevíte jak najít cestu k dospívajícím dětem, jak navázat kontakt se stárnoucími rodiči. Jedině víte, že jak to bylo doposud, už nechcete.

Pokračování textu Stojím na křižovatce…

Kamarád Budy

Celý blog byl zatím hlavně o „Modroočkovi“, teď si dovolím představit „Budyho“. Věčný smíšek a pohodář, dokud je po jeho. Pokud po jeho není, dokáže to ostře dát najevo:-). Nebo pokud mu rostou zuby a zrovna ho „tlačí“ patro. Zuby mu rostou asi rok a půl a nejsme zdálky ve finále… Pokračování textu Kamarád Budy

Stěhování aneb „move up“ (Hejbni se)

Patříme s mužem mezi lidi, co nic neporazí. Dopředu si z ničeho neděláme velké starosti. „Přece to dáme“.

Musím říct, že stěhování s našimi kluky nám dalo zabrat. Řeknete si, jak tento článek souvisí s cestováním s dětmi. Byl a je to zatím náš největší výlet a největší balení v životě:-). Doufám, že už toto balení nikdy nezažijeme. Žijeme v době Evropské Unie a propustnosti hranic. Všichni se můžeme někam posunout dál, že? No pro mě „posunout dál“ asi moc není. Zřejmě jsem nemoderní „konzerva“, co visí na svých věcech. I když pochopila jsem, jak se všichni obklopujeme věcmi v touze cítit se útulně a dobře. Za čas nás to množství věci kapku dusí. Je fakt dobré občas něco vyhodit. To jsme s mužem podcenili…

Pokračování textu Stěhování aneb „move up“ (Hejbni se)

Výlet pouze pro dva do Café Louvre

Znáte to, nemáte na sebe čas s partnerem, když jsou malé děti…My navíc nemáme, kdo by je pohlídal. Díky problémům obou se do toho moc lidí upřímně nehrne… Nemůžeme o tuto službu požádat 70 letou babičku, jedinou, co máme. Protože „Modroočka“ „cape“ až moc a velmi rychle a „Budy“ zas téměř vůbec a je často třeba ho nosit. To je kombinace, že? Přemýšlela jsem, jak na to. Až jakoby mé myšlenky pochopila„Modroočkova“asistentka Míša. Sama se dokonce nabídla. Je to slečna milá, spolehlivá a odvážná. „Modroočka“ ji zbožňuje a „Budy“ mu jí závidí:-). Tak jsme neváhali a nabídku přijali.

Pokračování textu Výlet pouze pro dva do Café Louvre

Coming out…

Před rokem a půl jsem byla svědkem zajímavé situace v autobusu do našeho bydliště. Měla jsem sebou jen „Budyho“ v kočárku. Do autobusu nastoupila paní s klučinou, tak 8 letým. Na zastávce spolu hezky konverzovali. Autobus byl plný lidí. Proto seděli každý zvlášť. Klučina se ošíval a vyžadoval si místo k sezení u okénka. Mamka sedíc jinde ho nabádala, aby se choval slušně a požádal paní, co sedí vedle něj, zda by ho k okénku pustila. Klučina si s tím nevěděl rady a křičel. Bylo mi jasné, že je někde něco špatně. Maminka nepůsobila jako úzkostná rozmazlující dáma a klučina jako „rozmazlenec“. Maminka mu to celé zopakovala znovu. Klučina jakoby neslyšel. Paní, co seděla vedle něj, ho tedy pustila sednout k okénku. Následně tato paní rozvinula diskuzi na téma „rozmazlenci, spratci, budižkničemové“ dnešní doby. Maminka s klidem sobě vlastním, milým hlasem, se do diskuze vložila a pravila: „Promiňte, syn není rozmazlený, má autismus a některé situace dodnes neumí sám řešit. Nedělá to schválně“. Na to paní odvětila: „To jsou dnes samí autisti, downisti, drogově závislí, bezdomovci a všichni si mohou dělat, co chtějí“.

Pokračování textu Coming out…

Malé seznámení s autismem „Modroočka“

Byla jsem požádána o krátké seznámení s autismem „Modroočka“, aby se čtenář v mých článcích vyznal a třeba i chápal mé vtipné poznámky:-).

Začátkem září jsem poprvé zavítala do Costa cofee. Vybrala jsem si „ice latté“. Mladý číšník mě oslovil s otázkou „Kolik shotů si dáte?“. Anglicky mluvím docela slušně, ale otázka mě zaskočila, neboť jsem rozuměla: „Kolik shocku si dáte“? Pravda, zas jsem v noci moc nespala, protože „Budy“ a jeho růst zubů je na samostatnou publikaci. Možná proto jsem přeslechla. Dala jsem si tedy dva „schocky“ nebo „shoty“, chcete – li a byla jsem docela v pohodě. Nabídnu Vám níže pár krátkých „schotu“o autismu. Věřím, že z nich budete moudří a taky v pohodě:-).

Nejsem odborník, jsem ten, kdo jako mnoho dalších v mé situaci, to dva roky žije…I tak je spousta věcí, kolem autismu, kterým dodnes nerozumím…

Pokračování textu Malé seznámení s autismem „Modroočka“