Má nová citrusová cesta

Mám za sebou první dny, kdy se snažím o lehkou změnu životního stylu. Zkouším dělat věci trochu jinak.  Zjistila jsem třeba, že během čekání, než si ti dva před samotným čištěním zubů pokousají zubní kartáčky, můžu dělat dřepy. V době, kdy čekám, než Brácháč usne, abych se mohla začít pohybovat po našem malém bytě, jdou dělat kliky:-). Teď jsem vylezla z citrusové koupele, očekávám zázraky! Olejíček by měl blahodárně působit na psychiku, za ty prachy bych měla zažívat extázi:-). A jak jsem se tak louhovala v té vodě a snažila se cítit zrelaxovaná, vybavila se mi jedna scénka. Vždycky mi zlepší náladu.

Představte si. Jedno dítě řve, druhé má dokonce jakýsi hysterák, vy bezradně koukáte, uklidňujete, křičíte, objímáte, chcete utéct… V tom vám volá kamarádka. Vy to típnete, zoufale se podíváte na děti, na mobil, a pak pošlete jen předdefinovanou zprávu „Jsem v kině, zavolám později“.  Ticho. Dobrý, ne? Mně ten paradox tehdy tak pobavil:-). A teď zas:-). Kamarádka totiž zcela přesně věděla, kde asi tak jsem. A když už jsem u těch sms psaných v nouzi, tak mi udělala dobře kdysi i tato – tu jsem dostala od kamarádky  „Zdravim z teplicka. Cesta: na letisti v poho, Domca zkapala po vzletu. Sylvinka na me vylila dzus, pak se pri pristavani pocurala. Domca me cestou v autobuse poblila. Jinak klasika. „Ja ci“, „Ja neci“, knizku neotevru ani nahodou…:-).

Vrátím se ale k tématu. Mám za sebou parádní den. Vyrazila jsem sama s Paní Žloutkovou na lyže (mám tu tchýni, proto také mohu spamovat FB zeď). Vybavila jsem se jako správná hospodyňka největší vařečkou a vize byla taková, že ji prostě na té vařečce nějak budu tahat:-). Ev. řezat. Má očekávání byla opravdu nevalná. Pro jistotu jsem se tolik neoblékla, neboť jsem čekala, že budu běhat nahoru a dolů a ještě se u toho nervit, že to prvně to dítě nechápe a pak že to nejsem schopna vysvětlit. Dopadlo to tak, že mám mrazem „držku rudou jako rak“, to ani jinak napsat nejde. Děvenka vyjela párkrát s mou pomocí na dětském vleku nahoru a pak už jen kázala, ať zůstanu pod kopcem a čekám. Jsem na ni tak pyšná! Moc se těším na to období, kdy budeme moct dělat věci společně jako parťáci – lyžovat, nakupovat, chodit do kina… jaj, jen aby  zas má očekávání nenarazila na realitu.-).

Dobrou!

PS. Před spaním a po citrusech po mně nikdo nemůže chtít, abych tu neměla chybičky. Jednou vám stejně řeknu, jak to s těma chybama je!

Vložte komentář