Něco málo o nás

JANA

Máma. Dvě malé děti (1 a 4 roky), často používaná slova “ larina“,bronchitida, exem, podezření na astma“ , skoro Praha, byt, 3.patro, žádný výtah, žádný balkon….

„Jmenuju se Jana a mám dvě celkem standardně se vyvíjejícíděti. Holčičku a chlapečka.  A jejich časté nemoci. A touhu bydlet v domě se zahradou. A když to všechno skloubíte dohromady, vychází z toho velká potřeba cestovat, jezdit do přírody. .. no prostě „Pražácí no“:-).

„Nejsem žádný náruživý cestovatel, co nesundá pohorky a softshellku, nejsem „pankáč“, který hodí dítě do krosny a zdolává svou běžnou porci vysokohorské turistiky, ani  neujedu jen to fikne 100 km na kole s dítětem v chariottu.…i tak jsem se rozhodla, že založím tento osobní cestovatelský blog, blog mámy dvou dětí…. Pro me samotnou je plánování dovolené celkem náročný proses.  Každou dovolenou řeším pečlivě.  I když si říkám, proč vlastně, když každou 3. dovolenou kvůli nemoci stornujeme. Vlastně se mi s dětmi narodila potřeb určité jistoty.  Jistoty, že tam, kam jedu, najdu to, co potřebuje celá naše rodina.  Ubytování   „přátelské k dětem“, výletní místa a zastavení, které zpestří cestování s dětmi. Protože pro někoho je cestování s dětmi stejné, jako cestování  „za mlada“ (jak říkám stavu před dětmi). Pro mě ne. Cílem už není cíl. Cílem je cesta.

A tak se ráda podělím o své dobré i ty horší zkušenosti z cestování s dětmi.  A třeba se mi podaří vytvořit přehlednou cestovatelskou mapu osobních zkušeností…

Hlavním impulzem pro založení tohoto blogu bylo letošní léto. Zjara jsem zrušila  šestitýdenní pobyt v ozdravovně, neboť jsem usoudila, že zas až tak psychicky odolná nejsem.  Představovala jsem si ty scény plné potu a hysterie,momenty, ve kterých zapomínám na respektující zásady…. kdy denně zápasím jednourukou s ročním synem u inhalátoru poté, co jsem ho v 6 hodin ráno vzbudila,  když po probdělé a prořvané noci konečně usnul  a druhou rukou zápasím s  dcerou řvoucí „já chci taky!!“.  A přísahala jsem si, že s dětmi strávímco nejvíce času v přírodě. Co už? Však jsem na dovolené, ne? Celkem jsmestrávili více než 10 týdnů mimo domov a nejen o této době bude můj blog…

JANA II

Máma. Dvě malé děti. Její cestování s dětmi je o chlup složitější. Jana byla náruživou cestovatelkou. Takový ten blázen, co táhne batoh na zádech, zdolává ferraty, plahočí se na horách v dešti a bouřce,bivakuje, vaří si čaj ze sněhu…Teď je máma.  Má tolik síly a životního optimismu! Ta baba se prostě nevzdává. Ale víc ona sama..

„Jmenuju se Jana a mám dva nestandardně vyvíjející se kluky. Starší má 4,5 roku a má autismus; mladší 22měsíců a má těžký hypotonický syndrom. Tak doted nechodí. Páč nejsem povahy ryze depkařské a po výškách raději lezu po laně či ferattě než z nich při problémech skáču, nepoložilo mě to (zatím):). Sic je to náročné. Vnímám svět jinak a poznávám lidi jinak než dřív. Někdy to není příjemné zjištění (jací někteří přátelé doopravdy jsou), ale o tom je život…V mé sekci se nedozvíte, jestli tu cestu Vaše dítě ujede na kole, jestli je herna v ubytku fajn (chodíme mizivě zvláště pokud je tam hodně dětí). Přečtete si (doufám, že vtipné) vyprávění o netradičním cestování, které se vlivem problémů obou mých dětí soustředí na jiné potřeby, než mají běžné děti.Má sekce je o tom,jak se nezavřít mezi čtyři stěny bytu a i s velkým plánováním a usílím vyrazit na výlet či na dovču:). Pod heslem každý den dělám něco proto, aby byly mé děti štastné a dočasně mám hory jen na fotkách…

Vložte komentář