Taková ta předcestovní…

Takhle krátce po půlnoci…

Tak si tu tak motám španělský ptáky a najednou mi to dojde. To není možné! Nejen že tu motám ty „ptáky“, ale já je motám strečovou nití na úplet! Ještě před 5 lety jsem netušila, že něco takového jako strečová nit na úplet existuje (úplet šel též mimo mě), natož že někdy budu mít něco takového doma! A že to budu používat na výrobu omáčky vyššího „levlu“, tak o tom se mi ani nezdálo! Ještě že zůstávám nadále trochu normální, jen to s sebou na cestu zmrazím a nebudu to zavařovat…

Ano, chystám se s dětmi na dva týdny na hory. Já a děti. Véčko ponecháme svému osudu ve vyhřáté kancelářské židli.

Při každém pobytu „já a děti“ procházím takovou emoční sinusoidou. Na začátku je nadšení, těšení se, pocit hrdosti, takové to „jo, jsem dobrá, zvládneme to!“. Pak přijde klasický útlum – balení. V případě dopravy po vlastní ose, tedy já coby řidička, se před odjezdem jedná dokonce o stav hluboké krize. Během cesty se mísí nálady typu: „Jo, jsi dobrá!“ – „Kurňa spěte!“ – „Uf, dálnice.“ – „Fuj, potí se mi ruce.“ – „Ticho tam vzadu!“ – „Čůrat, kakat, už tam budeme?“ – „Traktor…“.  A tak dále. Po příjezdu přichází prudký vzestup pozitivní nálady a pocit „jó, stálo to za to, pecka, že tu jsme“. Tento pocit je čas od času interně vystřídán nepěknými výrazy a oblíbeným: „Dopr…, čí to byl nápad? Že jsem radši nezůstala doma na zadku,“ ale víceméně se pohybuji v dobré náladě. Po návratu domů následuje těžká krize – vybalování, litování, že je dovolená u konce, a v závěrečné fázi přichází opět pocit hrdosti: „Jo! Dali jsme to! Stálo to za to! Kam pojedeme příště?“ A nějak mám pocit, že není cesty ven. Je tolik míst, kde jsme nebyli a kam nutně musíme. Za devět měsíců mi končí rodičovská dovolená. Co potom? Pět týdnů dovolené? Uf! Doba temna.

Při motání těch „ptáků“ jsem dnes přeskočila několik fází (až k proklínání, koho že to napadlo jet na dva týdny sama s dětmi do chalup BEZ STRAVY), ale už se zas těším:-). Sníh není, pršet má, očekávání nevalná. A tak to má být! Teď už můžu být jen mile překvapena.

P.S. Jak jsem na těch Friesovkách to sněžení proklínala… Já to nemyslela zas tak vážně! Prosím!

P.S.2. Při zamrazování španělských ptáčků v igelitovém sáčku doporučuji nezapomenout vyndat párátka… No stane se:-)

P.S.3. Když už bude nejhůř…20160204_185523

1 komentář u „Taková ta předcestovní…“

Vložte komentář