Síla okamžiku

Intenzivně prožitý okamžik s dětmi…chvíle, kdy by se vaše láska k nim dala snad i krájet. Kdy cítíte, že jste tu vy a oni a nic jiného. Kolik jich mezi těmi všemi okamžiky je?

Kolikrát odpovídáte na zvídavé otázky dětí a snažíte se to mít co nejrychleji za sebou? Kolikrát už vám z úst vypadlo „za chvíli“, „musíš počkat“, „až to dodělám“. Jak často se přistihnete, že během hry myslíte na něco úplně jiného, třeba co všechno ještě musíte udělat? Kolikrát se podíváte na mobil během chvil věnovaných dětem? Kolikrát se vymluvíte, že se vám nechce hrát? Kolikrát zbytečně křičíte? Kolikrát přehnaně reagujete?

Jasně. Však na světě nejsou jen ony. Jste tu i vy. Celý svět se netočí kolem nich. I vy máte své potřeby. ALE.

Všechny tyhle chvíle vám přijdou najednou tak strašně moc promarněné a zbytečné, když se mezi vás nečekaně, nezvaně, potichounku vplíží strach. Strach o ně.

Já jsem takový intenzivně prožitý okamžik zažila před pár dny. Až mě jeho síla zarazila. Seděla jsem se Žloutkovou na pediatrii. Opírala se o mě, tak odevzdaně, zranitelně.  Četla jsem ji knížku a hladila po hlavě. Ale nebylo to obyčejné čtení ani vískání ve vlasech. Měla jsem pocit, že jsme snad splynuly v jedno tělo, že ji zase narostla pupeční šnůra…  Byla jsem tam pro ni. Totálně, úplně, tak nejvíc, jak jen to šlo. Společně s hrozbou jedné nemoci…

V tu chvíli vás všechny tyhle promarněné okamžiky strašně mrzí. Namlátili byste si. Máte chuť vrátit se v čase, dělat všechno líp, užívat si všechno jinak, víc! Jenže čas se nevrátí.

Před námi je období nejistoty a obav. Pozorování. Doufání, že jeden negativní výsledek byl jen blbou náhodou a všechno je tak, jak má být. Vlastně to nechci ani rozmazávat, jak moc intimní to pro nás je. Tak proč to s vámi sdílím? Co vám chci sdělit?

To jediné: ať zbytečně nemarníte čas. Vychutnávejte si každý okamžik s dětmi na 100%. Nešiďte je. Šidíte tím vlastně i sebe. Zkuste pro ně být teď a tady, NAPLNO. Děti moc dobře cítí, když jste s nimi jen polovičatě… A stejně tak si v tom všem shonu najděte okamžik, kdy se na 100% budete věnovat sami sobě. Jen tak to všechno může fungovat…

Ať jsou vaše Vánoce prožité naplno!

A protože je celý článek bez smajlíku, pro zlehčení si je nahážu sem, ať na vás nevrhnu nějakou depku. Protože já ji nemám. Já cítím sílu a chuť spoustu věcí změnit. A z toho mám radost!

🙂

😀

:-))

2 komentáře u „Síla okamžiku“

  1. Znam tenhle pocit. Pocit dokonaleho souzneni, lasky i obav. Je to hrozny pocit, ale zaroven to nejlepsi, co nas jako mamy muze potkat. Prozreni. Uvedomit si, kym jsme. A dekovat za to Bohu. Krasne Vanoce Cele Tve rodine. Stesti, zdravi a dlouha leta!!! Detem posilam pusinku a az se uvidime, bude i cokoska 🙂 I pro Tebe, neboj!!! 😛

    1. Díky Pavli. Zrovna ty bys mohla vyprávět, že? A na čokoládu se těšíme, ta bude echtovní, což?

Vložte komentář