Slovinsko (Julské Alpy) s malými dětmi

Ve Slovinsku jsme výletovali v druhé půlce září s 1,5 ročním Ondrášem (v nosítku) a 3,5 letou Eliškou (ta už prošla vše sama, ale chození ji baví – zejména „kamzíkování“ v terénu). Naše děti jsou zvyklé na „přírodní“ hřiště (jezera, kaluže nejlépe v kombinaci s klacíky, šiškami či kamínky, pařezy, klády či velké balvany), takže vyloženě dětské atrakce nevyhledáváme, ale je pravda, že ve Slovinsku nám i jenom klasická hřiště téměř skákala pod nohy:-).

DO SLOVINSKA CESTOU Z CHORVATSKA

Cestu jsme začali na jihu, jelikož jsme se vraceli z Chorvatska. První polovina září a zejména 2 dny před naším příjezdem byly extrémně deštivé a chladné, takže sníh či záplavy změnily některé naše plány. Cestujeme s karavanem, takže jsme vyzkoušeli několik kempů (se slevovou kartou ACSI nás vyšla jedna noc v průměru na 17 € se vším všudy). Slovinsko však není tak velké, takže pokud se člověk zaměří převážně jen na oblast Alp, stačilo by asi ubytování na jednom místě. Města nemusíme, takže v následujících řádcích najdete spíš jen samé přírodní krásy. Trochu jsem se rozepsala, tak varuji, bude to dlouhé:-).

Podívejte se nejprve na fotky, snad vás nalákají číst dál.

JESKYNĚ POSTOJNA A HRAD PREDJAMA

Jeskyně Postojna u nás vyhrála před Skočjanskou díky tomu, že v ní jezdí vláček. Nabízejí zde kombinaci všech možných vstupenek – jeskyně, vivárium, výstava, hrad Predjama, my jsme zvolili jen jeskyni a vivárium. Chtěli jsme totiž vidět „člověčí rybu“ (macaráta jeskynního) a prý v samotné jeskyni vidět není. Chyba – v rámci prohlídky jeskyně je i obří akvárko, kde je těchto tajuplných obojživelníků několik, takže nemějte obavy, že je bez návštěvy vivária neuvidíte. V 10 hodin jsme spolu s asi stovkou Čínanů nasedli do vláčku, který nás po 10 minutách vyhodil kdesi hluboko v útrobách jeskyně. Následovala prohlídka s průvodcem, pro Eli byla docela dlouhá (trvala asi hodinu), Ondra mi během ní usnul na zádech. V závěru prohlídky všechny návštěvníky proženou „suvenýršopem“ a pak zpět vláčkem na denní světlo.

hrad Predjama

Hrad Predjama se nachází kousek od jeskyně. I když nepůjdete dovnitř, stojí za to se jet k němu podívat a spojit to třeba se zmrzlinou v místní cukrárně. My si pak chtěli ještě projít soutěsku Rakov-Škocjan, ale museli bychom se stát potápěči, jelikož díky silnému dešti v předchozích dnech byla celá zaplavená.

 

 

JEZERO CERKNICA

jezero Cerknica

Toto mizející jezero leží asi 20 km od Postojny a je známé tím, že jeho velikost je závislá na hladině podzemní vody. My jsme díky zmíněným dešťům viděli jezero někde až téměř přes silnici. Objeli jsme ho na kole z městečka Dolenje Jezero. Projížďka krásná, cca 25 km, houpavý terén, částečně štěrková cesta i asfalt, výhledy na jezero i na Alpy (k našemu překvapení pokryté sněhem).

BOVEC

Dále jsme se přesunuli do Bovce – kemp Polovnik . K radosti dětí jsme zakempovali přímo před hřištěm. Tenhle kemp je vhodný i pro malé děti – dostanete klíček od sprchy pro děti a postižené, je tam i přebalovák a hlavně tam teče teplá voda neomezeně bez nějakých žetonů. Hned vedle kempu je restaurace, nebyli jsme, ale měli každý den dost plno, takže asi nevaří špatně.

MANGART, LAGO DI PREDIL, VELIKA KORITA SOČE

cesta na Mangart

Dle dostupných informací by měla být italská cesta na Mangart relativně schůdná i pro Eli (žádné ferraty), tak jsme se ho rozhodli zdolat. Nicméně už i „Cesta na Mangart“ (= přístupová silnička plná zatáček a tunelů) byla kvůli sněhu zavřená. Pár aut kolem nás projelo, tak jsme se také rozhodli vyjet aspoň tam, kam to půjde. Samotná silnička je hodně úzká, tunely neosvětlené, zážitek sám o sobě, nedokážu si to tu představit v plné sezóně, kdy se ještě musíte míjet s protijedoucími auty.

Komu by se nechtělo lézt na Mangart, určitě se vyplatí i jen vyjet na konec Cesty na Mangart a projít se po loukách, poskákat po kamenech apod. Výhledy na slovinskou i italskou stranu jsou dle toho, co jsem viděla na webu, nádherné.

Lago di Predil

Eli si postavila svého prvního podzimního sněhuláka a my pak sjeli k jezeru Lago di Predil, jehož břehy přímo lákají k piknikům. Jezero+ klacíky+kameny = děti jsme nemohli nalákat zpět do auta.

 

Soča

Pozdější odpoledne jsme strávili u soutěsky Velika Korita Soče – opět kombinace vody, kamínků, klacíků, do toho lanové mosty, pro rodiče výhledy na okolní velikány i nezapomenutelná barva Soči, co víc si přát.

(Pozn. v Cave di Predil nehledejte žádnou zmrzlinu, je tam tak trochu mrtvo.)

LEDOVEC KANIN, VODOPÁD VIRJE

Lanovkou jsme vyjeli k ledovci Kanin, mají příznivé rodinné jízdné (28 € za všechny). Jízdu lanovkou si každý vychutná, trvá nekonečných 40 minut. Za odměnu nás čekalo nahoře spousta sněhu. Vyšlápli jsme si (cca 30 minut) do sedla pod Prestreljenikem, odkud byl nádherný výhled i na italskou stranu. Pro ty, co rádi ferraty – odsud vede jedna rodinná vhodná i pro děti. Nám stačil sníh, sníh a sníh. Někteří měli půjčené sáňky (asi ze spodní stanice lanovky), nám posloužily na sjezd dolů obyčejné igelitky.

Odpoledne jsme se prošli z vesnice Plužna (cca 1 km) k vodopádu Virje. Parkovat se dá buď ve vesnici nebo až těsně nad vodopádem, ale tam už je takový horší terén. Nějací otužilci se v jezírku pod vodopádem koupali. Věřím, že za horkých letních dnů to může být příjemné osvěžení.

TOLMINSKÁ KORITA

Soutěska Tolminska korita  se nachází kousek za městečkem Tolmin, u vesnice Zatolmin. U vstupu dostanete přehlednou mapku a radu, kudy jít, abyste nic důležitého neminuli. Prohlídka nám zabrala asi 2 hodiny, prošli jsme vše, určitě nechoďte až k jeskyni Zadlaška jama – stejně je zavřená. Soutěska je krásná, děti to bavilo – nahoru, dolů, tunelem, schody apod.

VODOPÁD BOKA U BOVCE

Vodopád Boka

Vodopád Boka je sice vidět i ze silnice vedoucí z Kobaridu do Bovce, ale pokud má člověk čas, stojí za to vyšlápnout si na první vyhlídku z parkoviště za mostem. Cesta nám zabrala asi půl hodiny, ale to jen díky tomu, že chtěl jít Ondráš sám (a dal to!).

VODOPÁD KOZJAK U KOBARIDU

Cesta k vodopádu Kozjak

I když to byl další z vodopádů, byl zase jiný. Sice nám celou cestu pršelo, ale v kombinaci s výhledem na Soču, lanové mosty a dobrodružným závěrem přístupové cesty to byl zážitek. My jsme šli z parkoviště od kempu Koren, existuje ale i kratší cesta od kempu Lazar. Cesta je štěrková, lesní, v závěru se ale změní na hopkání po velkých kamenech v potoce a chůzi po úzkém prkenném chodníčku nad potokem. Je to ale jen kousek, takže překonejte případný strach z pádu do potoka. Chodníček totiž končí mezi skálami, pod vámi jezírko a naproti vám shora valící se vodopád. Podél celé cesty nás provázeli mloci. Tam i zpět se jde stejnou cestou, celkem cca 3 km. Nám celý výlet zabral asi 2,5 hodiny, ale Eli měla svůj den D, kdy ji totálně všechno štvalo.

PŘESUN DO KEMPU BLED

Na dalších pár nocí jsme se přesunuli do kempu Bled. V době, kdy jsme tam byli, to bylo jedno velké bahniště (a prý je to podobné i v jiném období). Z kempu to bylo jen kousek k jezeru, kam jsme chodili krmit kachny a labutě. Více se nám však líbil kemp Danica v Bohinjské Bystrici, který jsme okoukli při cyklovýletu další den – měl také velké hřiště, byl krásně zatravněný a ležel hned u řeky. Ale stěhovat se nám už nechtělo.

MALÁ OSOJNICA

Výlet na Malou Osojnicu z kempu Bled má necelé 3 km, převýšení 250 m. Doporučuji jít nahoru z jižní strany, neb je to pro děti zábavnější, cesta je úzká, klikatí se, občas přelézání kmenů, na závěr dlouhé prudké schody mezi skálami. Výhledy nádherné i v průběhu stoupání, vyšli jsme až v 5 odpoledne, tak jsme odbočkami na Velikou Osojnicu ani na Ojstricu už nelezli. Cesta dolů byla široká, nezábavná, tak jsme na ní pořádali závody v běhu. To, že kolikrát skončily děti na zemi v blátě, snad ani netřeba dodávat.

JEZERO BLED

Jezero jsme objeli na kole. Kdo by si chtěl vyšlápnout k hradu, ať se připraví na pořádný krpál. Krásné byly vyhlídky za hradem  – do hradu proudí davy Asiatů, zde jsme však byli sami. Okolo jezera vede krásná stezka (asfalt, štěrk, občas lesní stezka, schody a dřevěné chodníčky) – na kole lze úseky se schody v pohodě objet po silnici, takže i s kočárkem by to určitě šlo projít. Stezka okolo jezera má necelých 6 km. Zejména u městečka Bled se u břehu pohybuje spousta turistů a na můj vkus zde bylo i v druhé polovině září velmi rušno (kočáry, turistické vláčky, na jezeře gondoly…). Kdo by měl zájem, může si zaplatit výlet lodičkou na ostrov uprostřed jezera. Všude v průvodcích píšou jen o vyhrazených místech na koupání v jezeře – pravda, že my za průměrné teploty vzduchu 10 stupňů jsme to neřešili, ale na západním břehu u kempu by to určitě šlo a dále pak v místě pod hradem je v létě otevřené koupaliště. Prý zde vyvěrají i termální prameny, které vodu ohřívají…. Aspoň důvod navštívit toto magické místo ještě jednou.

SOUTĚSKA VINTGAR

Soutěska Vintgar

Zhruba 4 km od jezera Bled se nachází 1600 m dlouhá soutěska Vintgar. Trasa vede po dřevěných chodníčcích a mostcích, v plné sezoně se doporučuje být tam brzy ráno, abyste se vyhnuli davům. Nám to krásně vyplnilo jedno zamlžené dopoledne. Pro děti by byl určitě zajímavý i kopec u Bledu – Straža Bled s bobovou dráhou. My jsme nevyzkoušeli.

 

CYKLOVÝLET U BOHINJSKÉHO JEZERA

V Bohinjske Bystrici se dá zaparkovat před kempem Danica, odkud vede krásná cyklostezka po rovině až k Bohinjskému jezeru. Po jižním břehu jezera vede štěrko-písková trasa až k jeho konci. My to zapíchli až na pláži v kempu Zlatorog (tou dobou již zavřený), kde naše opičky hned zmerčily i dětské hřiště. Oproti rušnému jezeru Bled na Vás zde dýchne klid a místo štěbetajících turistů vás obklopí nádherná příroda. Pozn. rohlík či chléb s sebou, kachničky to ocení. Kdo by chtěl, může se po jezeře projet lodí nebo ho obejít pěšky (jižní strana na kočárek ok, ale stezka vede na druhé straně silnice od jezera, takže nejdete přímo u něj; severní strana je turistická stezka lesem, takže kočárkem určitě ne). Zpět jsme jeli přes Starou Fužinučástečně cyklotrasa, částečně vesnické silničky s minimálním provozem.

V oblasti Bohinjského jezera je možné navštívit několik dalších turistických atrakcí, které jsme však vynechali: Jednou z nich je vodopád Savica – prý krásný, ale: platíte parkovné, vstupné a pořádně se za to pak mačkáte s dalšími davy turistů. Jeho krása se prý ale vyrovná dalším vodopádům volně přístupným (např. vdp. u Gozd Martuljek). Dále se můžete vyhoupnout lanovkou na horu Vogel (1535 m) a podniknout nějaký pěší výlet. Pro děti je určitě zajímavá „Kamzíkova naučná stezka, která by měla začínat hned u kempu Zlatorog a děti podél ní plní různé úkoly a sbírají razítka.

Nedaleko jezera (asi 1 km severně od Stará Fužina) je soutěska Mostnica – 1 km dlouhá rokle podél říčky. Dále pak spousta dalších kratších či delších výletů (http://www.camp-bohinj.si/en/activities/hikes). Za nepřízně počasí by šlo určitě vyzkoušet v Bohinjské Bystrici místní akvapark (https://www.vodni-park-bohinj.si/)

KRANJSKA GORA

Naší další zastávkou byla oblast Kranjske Gory. Vybrali jsme si kemp Špik v Gozd Martuljek a to byla největší pecka na závěr. Přímo v kempu jsou umístěny dva lanové parky – pro malé a ještě menší děti (vstupné se neplatí), takže pro nás trošku problém vylákat je pryč z kempu na výlet:-). Cena kempu je sice vyšší, ale ten komfort stál za to: mají zde speciální umývárky přímo pro děti – s miniumyvadlem, minizáchodem i malou vanou, vše obloženo voňavým dřevem. Místnost je krásně vytopená, takže děti chtěly wellness každý večer.

REZERVACE NA ZELENCI

Na Zelenci

Kousek za Kranjskou Gorou se nachází rezervace Na Zelenci – soustava jezírek s rozhlednou a pramenem záhadné barvy v západní části. My jsme zde prošli kratší okruh. U cyklostezky na jižní straně nás doprovázely pasoucí se kravky a ovečky, ale asi by stačilo se podívat jen k rozhledně a pramenu. S trošku terénním kočárkem by byl okruh schůdný.

JEZERO JASNA

Jezero Jasna

Zhruba kilometr nad Kranjskou Gorou u silnice na sedlo Vršič leží jezero Jasna s průhledně čistou (a také ledovou) vodou. V létě se tu prý lidé koupou… Parkoviště u jezera je zdarma, jezero se dá snadno obejít i s kočárkem. Podél najdete mnoho laviček a míst k odpočinku či svačince.

LAGO DI FUSINE ANEB NA SKOK DO ITÁLIE

Jak už název napovídá, odskočili jsme si do Itálie. Lago di Fusine najdete cca 13 km za Kranjskou Gorou (směr Tarvisio). Jezera jsou to vlastně dvě – dolní a horní. Určitě se vyplatí zaparkovat až u toho horního. Jezero by mělo jít celé obejít (ne s kočárkem), my ho však měli tak trochu rozlité i mimo břehy, takže jsme výlet místo okolo jezera zakončili u místního občerstvení – sice bylo již zavřené, ale dětské hřiště bomba – vybudovaná soustava kanálků, dřevěných korýtek včetně pumpy pro čerpání vody, otočný dětský bagr na písek… Dospělí se pokochají průzračnou vodou jezera a výhledem na okolní velikány, které ho svírají a na které by se před pár lety jistojistě drápali. A když už jsme v Itálii, nelze odjet bez pořádného gelata! V Tarvisiu je cukráren hned několik, zdarma zaparkujete na krátkou dobu u Eurosparu (dole pod hlavní třídou).

ÚDOLÍ PLANICA

Na začátku údolí vás přivítá obří parkoviště a několik skokanských můstků. Je tam celkem živo i v létě, my jsme chvíli sledovali tréninky i závody. Vydali jsme se pěšky k Dom Tamarju (cca 3,5 km, převýšení 200 m). I když jsme šli stezkou pro pěší (vede tam podélně i cyklotrasa), tak se jednalo o širokou lesní cestu, v pohodě sjízdnou i kočárkem. Elišku to nebavilo, tak jsme se táhli asi 2 hodiny. Za to k vodopádu Nadiža u chaty vyšplhala jak kamzík. No, jak jsme později zjistili, vodopád je lépe vidět zdola, takže ani moc nedoporučuji se drápat k němu. A u chaty tu postavili, víte, co? Hřiště! Takže povinná zastávka musela být. Další hřiště opičky objevily na cestě zpět v areálu skokanských můstků (je trochu skryté jakoby nad/za restaurací u fotbalového hřiště).

ÚDOLÍ MOJSTRANA

Asi 13 km východně od Kranjske Gory se nachází údolí Mojstrana. Po 5 km natrefíte na malé parkoviště u vodopádu Peričnik. Cesta k němu zabere jen asi 15 minut. Určitě se vyplatí k němu vylézt, s trochou opatrnosti je totiž možné se dostat po cestičce i za vodopád. Autem údolní silničkou se dá dojet až téměř k Aljažev Dom (od parkoviště nám cesta k chatě trvala asi 10 minut). Byli jsme zde až večer, mělo to tu výhodu, že parkovné již nevybírali a navíc jsme měli údolí jen pro sebe, čehož děti náležitě využily a z pozice na pařezu křičely, až se Triglav otřásal… Pohled na údolí sevřené okolními horskými stěnami byl impozantní.

SEDLO VRŠIČ

Na sedlo Vršič (1611 m) je možné se autem dostat od Kranjske Gory nebo Soče. Ať tak či onak, velké množství zatáček a prudké stoupání vás nemine. V sedle je parkoviště (později odpoledne bezplatné). My jsme se odsud vydali na Slemenovu Špicu – 1911 m. Terén je vhodný i pro menší děti, které jsou zvyklé chodit. Po cestě jsou asi jen 2 místa, kde jsem Eli držela za ruku, aby nám náhodou nežuchla srázem dolů. Cesta na vrchol nám zabrala asi 2 hodiny. Kdyby na vrcholcích neseděly mraky, konal by se i 360stupňový výhled. Zpátky jsme nesli na zádech obě děti, neb jsme potřebovali náš výlet urychlit kvůli blížící se tmě. Vyráželi jsme totiž až ve 4 odpoledne. Kdo se ptá, proč tak pozdě, tady má odpověď. Poprvé po příjezdu do sedla jsme nahoře zjistili píchlé kolo, takže následovala cesta do servisu až do Jesenice. Další den jsme chtěli odjíždět domů a to by šlo s rezervou a karavanem v závěsu jen velmi těžko. Silnici na Vršič asi neustále opravují, takže pozor ať na stavbě také nechytnete nějaký hřebík. Ze sedla Vršič je možný i kratší výlet – např. jen na horu Vršič (cesta přes chaty a bunkr), odkud by měly být vidět i dva obří skalní útvary „dívka“ a „okno“.

Co jsme si nechali na příště, tak je mj. vodopád u Gozd Martuljek. Cesta k němu není dlouhá a dle fotek je určitě zajímavá i pro malé děti (chodníčky, schody, kameny, přelézání apod.)

Kdo má s sebou kola a malé děti, určitě ho zaujme cyklotrasa vedoucí údolím od Rateče až do Jesenice.

Myslím, že to byla dovolená, kde jsme si užili jak my, rodiče, tak i naše děti, takže spokojenost na všech frontách!

Další tipy na dovolenou s malými dětmi ve Slovinsku zde a nebo na blogu Luucestuje. Krásné fotky z jezera Lago di Previl najdete zde.

Brožurky, které vám rovněž usnadní plánování, si můžete stáhnout zde.

/

1 komentář u „Slovinsko (Julské Alpy) s malými dětmi“

  1. Zdravím, tušíte někdo jak to chodí ve Slovinsku s pejsky? Jsou tam nějaké zákazy apod.? Někdo nějaké zkušenosti/ tipy? Máme malýho hafana a chtěli bychom, aby jel s námi.

Vložte komentář