Vánoční České Švýcarsko a Lužické hory

Jsem už takový expert na balení věcí na dovolenou. Rutina. Vlastně už jedu jako stroj, nějak to do těch tašek prostě namrskám, bez rozdílu délky pobytu a příležitosti. Vždy s námi jede stejný počet stejně velkých zavazadel:-). Zřejmě rodinná tradice, geneticky podmíněná záležitost. Pamatuji si z dětství, jak s námi léta jezdila na chalupu taková velká černá taška. Každý pátek tam, v neděli zpět. Skoro nikdo nevěděl, co v ní je:-). I letošní Vánoce jsme strávili, jako každý rok, na cestách. Jdu na sever… jdu na jih… jak s maringotkou. Na jednu stranu otravné, na druhou stranu je naše rodinná soudržnost krásná.

A i když nebyl na Vánoce sníh, ta různorodost byla prostě dokonalá – od jarního počasí, přes to hnusné blátivé, až po umrzlé a ojíněné…


České Švýcarsko

Většinu času jsme nakonec strávili na severu a trošku si mezi tím obžerstvím provětrali pérka. Během té doby jsem se nejen ujistila, jak je ten kraj krásný, ale také že dokáže nabídnout spoustu zajímavého i pro turistiku s dětmi. Co si budeme povídat. Zrovna v Českosaském Švýcarsku mám pocit, že ta nejkrásnější místa jsou nám „kočárkatým“ trošku zapovězena. Mariánská Vyhlídka, Loupežnický hrádek a celé Jetřichovické skály jsou nádherné, ale s kočárkem si můžete nechat jen zdát. I tak si troufám říct, že jsem schopna nabídnout program minimálně na dva týdny parádní dovolené zde. Pokud bych si měla zvolit ubytování, určitě bych volila místa jako Srbská Kamenice, Jetřichovice, Vysoká Lípa, Růžová. Sama neznám žádné zdejší babyfriendly ubytování. Jedno, trošku bokem, ale stále v pohodové dojezdové vzdálenosti by mělo být ve Chřibské „Na Stodolci“.

Doubice a dřevěné sochy

První výlet mezi svátky byl naplánovaný jasně. Zřícenina hradu Tolštějn u Jedlové. Trasa od nádraží v Jedlové k zřícenině je dlouhá cca 2 km, takže lehká úložka. Jenže to by Brácháč nesměl v autě usnout a strhnout k tomu i Paní Žloutkovou. Vzácná to chvíle.  No škoda je budit, že? To ticho stálo za to. Tak jsme si střihli autoturistiku a projeli celý kraj autem. Kytlice – Chřibská – Jedlová – Rybniště – Dolní Podluží – Doubice – Jetřichovice – Janov… no a ještě několik dalších vesnic. Nakonec jsme zaparkovali v malebné vesničce Doubice, a sice u Staré hospody. Samozřejmě proběhl nejprve oběd, aby nevytrávilo (k dispozici zde mají 3 dětské židličky – houpací koníčky), a pak už jen nadšení z dřevěných soch a chaloupek, čertů, hradu, autíček a bludiště… Na mě místy trochu moc, ale děti byly nadšené.

Mimochodem, o Kytlici jsem již jednou psala zde.

A propos. Zjistila jsem, kolik lyžařských středisek tu máme! Z dětství znám pouze Jedlovou, kde v létě funguje lanový park, půjčovna koloběžek apod. Ale jsou zde i malé areály přesně pro naše potřeby: Prácheň, Horní Podluží nebo Polevsko. No, škoda, že chyběl sníh. Tak jsme alespoň Brácháčovy nové lyžařské hůlky použili jako takové teleskopické horské hole pro vpichování do blátivých kaluží.

Brácháčovy nové hole
Brácháčovy nové hole

 

Prácheň

Nedalo nám to a vyrazili jsme omrknout Prácheň, co kdyby, že? Sjezdovka je bohužel od Jedlové bez zasněžování, takže nic:-). Tak jsme se prošli alespoň kolem Panské skály, místo mimo jiné známé z Pyšné princezny. Paní Žloutková to tam trošku prosvištěla na bobech a Brácháč si dáchnul v autě, jak jinak:-). Já byla naprosto unešena z toho mrazivého počasí! Fičelo a bylo tam jak v Mrazíkovi:-)!

Růžová a rozhledna v Janově

Další výlet s kočárkem (on prostě Brácháč asi fakt nebude turista tělem i duší:-)) jsme začali v Růžové. O Růžové jsem se již zmiňovala ve článku zde. Trasa začíná v místě, kde v létě stojí indiánská vesnička Rosehill. Projedete celou vesnicí směr Janov a na první levotočivé zatáčce za cedulí označující konec Růžové je odbočka na louku. Tam už vás rozcestník nasměruje po žluté, směrem k rozhledně v Janově (zelená vás dovede až k Soutěskám, ale trasa není vhodná pro kočárky).

Trasa tam i zpět je dlouhá cca 4 km. Cesta byla schůdná i v blátivém počasí, jen místy to holt byla trochu akrobacie, ale dalo se. Asi na třech místech jsme museli kočárek kousíček poponést. Za nás pohodová procházka lesem a kolem golfového hřiště.

Je zakončena dobrodružným výstupem na vyhlídku, odkud máte možnost vychutnat si pohled na pískovcové skály. Děti si můžou nechat v automatu vyrazit pamětní minci. Doporučuji výstup na rozhlednu za větrného počasí, poněvadž to máte pak pocit, že prostě odlétáte:-). Stejně jako já. Užila jsem si krásných pár minut nerušeného klidu, kdy jsem byla pouze a jen já, sama se sebou… ticho… věc nevídaná! Chvilku jsem si představovala absurdní situaci, že se mi z té výšky udělá zle a nebudu schopna slézt dolů. Jak Véčko bude přivazovat Žloutkovou ke stromu, aby neutekla, Brácháče do kočárku a hrdinsky pro mě poleze…

V letních měsících bych doporučila okruh Indiánská vesnička v Růžové – rozhledna Janov a autobusem zpět z Janova do Růžové. Autobus jezdí celkem často. V Růžové i v Janově je spousta možností, kde se najíst, v Růžové je velmi pěkné dětské hřiště.

Vyhlídka Belveder

Protože nám děti přišly málo uondané (Brácháč neudělal ani krok) zajeli jsme se z Janova ještě podívat na vyhlídku Belveder u Labské Stráně.

S klidem můžete zaparkovat v centru vsi a projít se po asfaltce podél louky (slepá cesta vedoucí k hotelu Belveder) cca 1 km k vyhlídce, nebo si dovézt zadnice až k vyhlídce stejně jako my:-). Z vyhlídky je nádherně vidět koryto Labe. My měli to štěstí, že zrovna pluly dvě nákladní  lodě.

Belveder
Belveder

Pěkná ptačí perspektiva a pro děti určitě zajímavé. Kolem vyhlídky se dá ještě vyřádit v lese – stavění domečků, lezení po „skalách“ apod.

DěčínskýSněžník a novoroční výstup

Na Nový rok jsme vyrazili na nejvyšší stolovou horu v ČR, na Sněžník. Od parkoviště jsou to 2 km z větší části do kopce, ale žádný krpál. Paní Žloutková to vyběhla celkem v pohodě a to za sebou ještě táhla boby.

Celá cesta vede po asfaltce (lze vyjet autem až k vyhlídce, ale to jezdí jen „Pražácí“, jak jsme si vyslechli během výšlapu 🙂 a hlavně – v zimě se dá sjet dolů celá na bobech! A to, i když je všude 0,5 cm sněhu. Žloutková to dala! Brácháč jel také s nadšením až do prvního vyklopení. Mám dojem, že mu Véčko znechutil bobování na celý život:-).

Děčínský Sněžník
Děčínský Sněžník

Na Sněžníku je restaurace i občerstvení a pod Sněžníkem je také velké množství restaurací. Hlady nepojdete:-). Co se výhledu týká, na mezistanici, tzv. Drážďanské vyhlídce, jsme viděli šedivo a na vrcholu opět šedivo. Mlha jak hrom. Ale i ta mlha byla pro ty dva vlastně zajímavá a na mě působila tak nějak uklidňujícím dojmem.

Aquapark Děčín

Nejsme žádní pravidelní návštěvníci aquaparků, ale děti prostě musely vyzkoušet nové potápěčské brýle! Děčínský aquapark můžu jednoznačně doporučit. Je nově postavený, čistý a pro děti mají hned několik bazénů – dětský bazén (Paní Žloutková v něm stačila), brouzdaliště, dvě velké vířivky, pro ty starší bazén vodních atrakcí a velký tobogán. Z kryté haly se lze dostat i do venkovního bazénu, který byl plný plavců. V areálu aquaparku je i restaurace a malá kuličková hernička. A vstupné je skoro symbolické – náš celodenní vstup vyšel na 110 Kč.

Co se dalších tipů na plavání týká, napadá mě ještě Olešský rybník kousek od Srbské kamenice či Huntířova (v zimě se tu za velkých mrazů bruslí), jezírko v Kytlici (píši o něm zde) nebo Sloup v Čechách.

Další plány nám narušila horečka. Sviňa jedna! Ale nevadí, však se vrátíme.

Za mě prostě super kraj!

Vložte komentář