Výlet do Srbska

Rubrika kamarádky Jany, více info o ní a její rubrice CESTOVÁNÍ S „AUTÍKEM“ zde

Výlet plánovaný, proto jsem zaangažovala naší asistentku z Apla (asociace pomáhající lidem s autismem), což je tak jako já veselá kopa. Cíl jasný: vzpomínky na lezení na skále a volné chvíle bez dětí a též současného manžela:).Trochu jsem podcenila fázi přípravy a staršímu synovi opomněla vzít jeho vel plen (má pleny celodenně, celonočně). To nebyl žádný problém, mladší má sic menší velikost, ale přechodně se to dá zvládnout. Aspoň byl starší nucen chodit víc na wc:).

Delší čekání na vlak na „hlaváku“ oba syny trochu znervoznělo. Když už bylo konečně jisté že se někam jede a seděli jsme ve vlaku, měli hoši radost. Náladu nám nekazil ani celodenní déšt. Cesta z Prahy trvala 50 minut. Jako správná nedokonalá matka jsem synům zapomněla vzít hračky a staršímu oblíbené puzzle, čímž by se zabavil. Místo toho si ke konci cesty hrál s magnetickými dveřmi mezi vagony. Průvodčí to tiše se skřípěním zubů toleroval, však viděl, že syna napomínám a navíc má průkaz ZTP/P, tak Búhví co mu je:).

Když jsme v Srbsku vystoupili nebylo vidět pár metrů dopředu pro hustý déšt, natož na okolní skalní štíty. Přešli jsme po mostě do víru „města“ a snažili se o malou procházku podél vody. S mou nadějí vidět kousek skály a mít příjemný flashback vzpomínek. Nic z toho nebylo možno, protože hustě pršelo. Starší syn se rychle odebral do dětského umělohmotného domku, stojícím na pozemku rychlého občerstvení „u vody“,  kam se dostal i přes stádo hus. A neměl se k tomu z domku vylézt. Tak jsme náš výlet nasměrovali do místní super restaurace v rámci hotelu Beroun. V této restauraci mají dva venkovní dětské koutky, jeden z nich pod střechou. Uvnitř restaurace další koutek. T akže fajn vyžití pro děti. V restauraci jsme strávili celou dobu našeho pobytu v Srbsku, nebylo možné vylézt na krok. Náladu nám to nijak nevzalo. Děti se vyblbly. Jídlo bylo moc dobré a rychle připravené. Asi taky protože jsme byli jediní hosté restaurace.
Cesta zpět už nesla známky únavy obou synů. Starší si nekompromisně hrál s magnetickými dveřmi až musel být přesazen do jiné části vagonu:).štastně jsme dojeli na „hlavák“a posléze k nám domů. I přes stálý déšt jsme nelitovali, že jsme vyrazili. Vždyť prázdniny jsou od toho, aby se jezdilo po výletech, ne sedělo doma…

Pozn.autora: Cesta ze Srbska do Berouna je po asfaltu či jemném štěrku, kde by se určitě dalo využít odrážedlo či first bike. Cestu znám jen kousek za Srbsko, proto nevím jak dál vypadá. Cesta je značená v mapě jako cyklostezka. Až do Berouna je to 4 km, což na malé cyklisty asi velký zápřah…Nevím, záleží jak na které:).Naši kluci zatím na ničem nejezdí, tak nemohu soudit:).

Vložte komentář