Výlet pouze pro dva do Café Louvre

Znáte to, nemáte na sebe čas s partnerem, když jsou malé děti…My navíc nemáme, kdo by je pohlídal. Díky problémům obou se do toho moc lidí upřímně nehrne… Nemůžeme o tuto službu požádat 70 letou babičku, jedinou, co máme. Protože „Modroočka“ „cape“ až moc a velmi rychle a „Budy“ zas téměř vůbec a je často třeba ho nosit. To je kombinace, že? Přemýšlela jsem, jak na to. Až jakoby mé myšlenky pochopila„Modroočkova“asistentka Míša. Sama se dokonce nabídla. Je to slečna milá, spolehlivá a odvážná. „Modroočka“ ji zbožňuje a „Budy“ mu jí závidí:-). Tak jsme neváhali a nabídku přijali.

Týden dopředu jsme řešili, co vše můžeme za ty 4 hod bez dětí stihnout, nejlépe toto vše: kino, oběd, podívat se po velkoměstě, nejlépe ještě malý výlet. Jsme maniaci:-). Pak ze strany mého muže padaly názory výlet do Děčína a vylézt si novou ferattu v blízkosti apod. Vzhledem k tomu, že bylo mokro, nenašli jsme „vercajk“ na ferraty a já díky virose skoro přestala mluvit, plány jsme změnily. Nakonec jsme vyrazili do víru velkoměsta a skoro celou dobu proseděli v Cafe Louvre http://www.cafelouvre.cz/. Vůbec jsme si nepřepadli, jako kavárenští povaleči a užili jsme si to báječně:-). Dopředu jsme si řekli, že o dětech budeme mluvit minimálně (mluvíme o nich pořádJ), též o tom, co nám na sobě vzájemně vadí ve vztahu, protože máme nulovou možnost být spolu sami dva. Tak by byla škoda si příležitost takto zkazit. Díky tomu, že jsem ani moc mluvit nemohla a muž je mlčenlivý tip, šel náš plán jako po másle. Prostředí restaurace působí jako z doby 1. republiky a podle toho se chová i obsluha. Dali jsme si menu a byli velmi spokojeni. Čas plynul nějak pomaleji, než s dětmi. Pobavili jsme se zejména nad tím, jak japonské turistky nafotili šálky z donesené kávy a dorty ale ničeho z toho se nedotkly snad půl hodiny. Projížděly si novinky na svých smart phonech a tabletech. Obdivuhodná sebekontrola:-).

My jsme neváhali a vše co bylo přineseno, snědli beze zbytku. Taková příležitost se jen tak nebude opakovat. Jak jsme se procházeli směr nádraží, váhali jsme, zda by nešlo naše „volno“ prodloužit o hodinu:-). Ale radši jsme to nepokoušeli. Chceme, aby Míša zase někdy přišla:-). Na děti jsme i tak dost mysleli, tak nemělo cenu to protahovat:-).

Po návratu domů jsme se vrátili do starých kolejí. „Modroočku“ zaujaly mé lesklé nohy značky Bellinda. Holt mě často v sukni a silonkách nevídá. Je to s dětmi velmi nepraktický oděv:-).

Vložte komentář