Solidarita otřesených

Poslední dny trávím nad seminární prací z filosofie na téma „Solidarita otřesených“. Zamýšlím se nad válkou, životem, smrtí i absolutní svobodou. Solidarita otřesených je solidaritou těch, kdo chápou. Těch, kdo si prošli otřesením svých životních jistot a najednou stáli tváří v tvář své absolutní svobodě v momentě, kdy vpustili do života svou vlastní smrt. A ti by měli promlouvat, jakkoliv se může zdát, že tato zkušenost je nepřenositelná. Pokračování textu Solidarita otřesených

Playmobilfunpark se staršími dětmi

Jestli si něco naše děti celou dobu pandemie přály, tak to bylo vyrazit zase do Playmobilfunparku v německém Zirndorfu. Poprvé jsme tam byli, když bylo dětem čerstvých 7 let a 4 roky. A bylo to skvělé. Více o této zkušenosti se dočtete zde. Byli jsme zvědaví, jak se to dětem bude líbit teď, takřka na prahu puberty, o 4 roky později… Pokračování textu Playmobilfunpark se staršími dětmi

Naše nejkrásnější výlety v Saském Švýcarsku

Když se řekne Saské Švýcarsko, možná se vám vybaví místa jako Bastei nebo Königstein, ale ne všechny cesty nutně vedou právě tam. To jsem se snažila ukázat ve svém třetím průvodci právě  Saským Švýcarskem.  Je můj nejméně prodávaný průvodce (ano, udělejme si kvalitní reklamu hned v úvodu:-) ), přitom skrývá takové skvosty! Já jsem na něj vlastně pyšná úplně nejvíc! Je malej, ale šikovnej!  Že ho ještě nemáte? No tak neblbněte a jděte do něj! Pokračování textu Naše nejkrásnější výlety v Saském Švýcarsku

Naše rozloučení

Ve středu odjela. Při loučení jsme obě brečely. Dvě cizí ženy, dvě mámy, které od sebe původně dělily 2000 km a teď je sblížila válka na Ukrajině.  Naše cesty se protly začátkem března, když dorazila po několika dnech na cestách se svým šestiletým synkem a babičkou k nám do města. Babičku nabrala cestou, měla hodinu na to, aby se zabalila. Nebyl čas. Konečně našli odvahu, aby po dvou týdnech ve sklepě utekli. Přijeli ze Záporoží. Z města, které jakoby teď skoro nebylo. Prý odhadem 90% lidí z města uteklo, ti co neutekli, s největší pravděpodobností prostě utéct nemohli. Už když odjížděli, jejich dům neměl okna ani dveře. Ze sousedního domu zbyla jen polovina. Ukazovala mi fotky dětského pokojíčku, který před nedávnem s mužem pro synka dodělali. Bohužel si ho moc dlouho neužil. A už asi ani neužije. Nevrací se totiž domů, tam není teď kromě oken a dveří ani elektřina… Pokračování textu Naše rozloučení

Kam do Rakouska s dětmi v předsezóně

Kdy vyrazit do Alp před hlavní letní sezónou? Nebude tam ještě sníh? Jak vlastně jezdí lanovky? I toto jsem se pokusila shrnout v průvodci Toulky s dětmi v báglu – Rakouské Alpy a okolí. Přesto jsem se rozhodla tomu věnovat kratičký článek i zde, abych vám usnadnila práci při plánování. Tentokrát jsem vybrala některá střediska z průvodce a zaměřila se na to, od kdy jsou v roce 2022 v provozu letní lanovky. Toto se samozřejmě každý rok mění i podle toho, jak dlouhá a na sníh bohatá zima byla, nicméně nějakou představu si určitě uděláte. Věřím, že článek poslouží i pro plánování v dalších letech. Doporučím však vždy údaje ověřit, zda jsou aktuální.  Pokračování textu Kam do Rakouska s dětmi v předsezóně

Na co si dát pozor v Českosaském Švýcarsku

Českosaské Švýcarsko je nádherné. S dětmi jsme tu na výletech nachodili stovky kilometrů. I proto vznikly hned dva průvodci touto oblastí. Při přípravách druhého dotisku Toulek Českosaským Švýcarskem jsem však oproti původnímu vydání musela pár fotek pozměnit a přidat varování. Protože kůrovec… Pokračování textu Na co si dát pozor v Českosaském Švýcarsku

Nesleduje vás na sítích náhodou Pikaču?

Před pár dny mě na instagramu začal sledovat jeden pán s takovým exotickým jménem. Zaujalo mě to, tak jsem koukla, co je zač. Říkejme mu pracovně (a tak trochu tématicky) Pikaču. Pikaču je cizinec, dle profilu bezdětný, nečesky hovořící, v zahraničí žijící. A tak jsem si říkala, proč mě asi sleduje? Jasně, kvůli fotkám z výletů, však netřeba rozumět česky, stačí si přečíst v popisku fotky název toho krásného místa, vyrazit tam, nahonit lajky a nějaká česká vyžilá blogerka ho vůbec nemusí tankovat. Jenže… co když…? Najednou mi bylo nepříjemné, že se tam v té hromadě výletuchtivých rodičů objevil někdo podezřelý. Nebojte, já vím, že nevím, kdo se vlastně skrývá za fotkami těch výletuchtivých rodin …  Pokračování textu Nesleduje vás na sítích náhodou Pikaču?

Naše nejkrásnější rodinné výlety v Alpách

„Jani a kde se vám s dětmi v tom Rakousku líbilo nejvíc?“ Tak to je hodně těžká otázka! Všude! Těch míst je tolik (a v průvodci jich najdete na deset rodinných dovolených minimálně) a všude je krásně! Je to vždy o úhlu pohledu. Nicméně… pokud bych měla zalovit v paměti a říct, která místa mi naskočí nejdříve, ať už proto že se líbila hlavně dětem, nebo nám dospělým, jsou to tato…
Pokračování textu Naše nejkrásnější rodinné výlety v Alpách

Střípky posledních dní

Je toho tolik, co se mi honí hlavou a poskládat všechny ty myšlenky napřeskáčku do řady písmen pro mě vždycky byla jistá forma terapie. Tenhle článek bude necestovní. Bude o nás, ale nejen o nás. I když… Pokračování textu Střípky posledních dní

Skutečné příběhy z Ukrajiny

Rozhodla jsem se sdílet tyto skutečné příběhy skutečných lidí i na svém blogu. Cítím, že je potřeba pojmu „uprchlík“ dát lidskou tvář…

Tina (Charkov), 26 let

„Přijela jsem z mého Charkova do České republiky úplně sama. Podle mě jsem měla během celé cesty opravdu štěstí. Z Charkova jsem jela autem. Vidět polovinu zničených budov a rozbitá okna v protějších domech bylo pro mě jako sci-fi, ale bohužel to byla pravda. Bylo to děsivé. Ve městě jezdili řidiči chaoticky a nervózně, všichni se báli, že přiletí raketa. Maminka mě doprovodila k autu a já jsem odjela s bratrovým kamarádem. Matka bohužel zůstala v Charkově u prarodičů. Jsou postižení, dědeček je už několik let na lůžku, potřebuje péči a babička špatně chodí. Momentálně jsou v našem bytě a maminka chodí každý den v noci do metra. Z Charkova mě odvezli autem do městečka Poltava, které leží mezi Kyjevem a Charkovem. Tohle město jsem vůbec neznala, brečela jsem, ale jak jsem říkala, měla jsem štěstí, že jsem si vždycky věděla rady. V Poltavě mi na autobusové zastávce pomohl hodný člověk, který už v roce 2014 bojoval za Luhansk a Doněck. Odvedl mě na nádraží a řekl mi, abych počkala na vlak z Charkova, který jel do Lvova. Podařilo se mi do něj nasednout, a tak jsem skončila ve Lvově. Přátelé mé rodiny mi tam pomohli přenocovat, druhý den mě odvezli k autobusům, které jezdí do Polska. Hranice jsme překračovali v noci asi tři hodiny, bylo to poměrně rychlé. Z Polska jsme pak jeli do Čech. Během cesty do Česka jsem potkala dobré lidi z Ukrajiny. Myslím, že to není nic jiného než štěstí a pevná víra, kterou potřebuji. Více jsme se sjednotili, škoda, že za takovou cenu. Děkuji dobrovolníkům, že přijali všechna opatření, aby uprchlíkům poskytli vše potřebné k životu. Všichni doufáme, že to brzy skončí a my se vrátíme domů. Můj přítel zůstal bohužel v Charkově. Pomáhá jako dobrovolník.“

Pokračování textu Skutečné příběhy z Ukrajiny