„Tak jak to teda máte s tou školou?“, to je asi jeden z nejčastějších dotazů, co poslední dobou dostávám. V den, kdy jsem přiznala, že jsme Žloutkovou odhlásili ze stávající školy, zaplavily můj messenger zprávy, asi jak kdybych oznámila třetí (resp. čtvrté) těhotenství:-). Dost často se mi ozvali i lidé, co se neozvou jak je rok dlouhej:-). Přišlo mi, jak kdybych udeřila na nějaké hodně citlivé místečko. A přiznám se, už mi došly síly odpovídat všem individuálně, tak jsem se rozhodla napsat tento článek. Než se prokoušete dál, dovolím si zdůraznit jednu zásadní věc. Cílem článku není jakkoliv démonizovat situaci ve školství, ani nikomu tlačit do hlavy moje názory. Nejsme ovce (sorry, ovce), každý má své vidění světa. Takhle to prostě máme my a pokud to někomu dodá odvahu, vykročit jiným směrem, než se po generace kráčí, tak hurá. Nejsem odborník, ani se nechci do takové role stavět, prostě se jen snažím ukázat, čemu věříme právě my. Nic víc, nic míň. Pokračování textu Když školní docházka nabere jiný směr
