blog o cestování s dětmi

Adršpašsko a ZOO Dvůr Králové s kočárkem i bez

Mám dva kluky. Tuto sezónu (léto 2016) jim bylo 3,5 roku a 20 měsíců. Na jaře jsem si uvědomila, že trávíme příliš mnoho času komerčními zábavami (např. zážitkové zábavní parky, různé vodní světy, ZOO, případně výlety parními vlaky). Rozhodla jsem se, že pokud chci v budoucnu se svými dětmi trávit společné dovolené, je potřeba začít aktivně utvářet lásku k lesu a přírodě vůbec a taky trochu vyvinout svaly, což jde ruku v ruce:-). Jenže bylo jasné, že pokud je vytáhnu na 20 kilometrovou túru, kde jediné, co po cestě uvidí, bude les, bude efekt zcela opačný. Čím jde ozvláštnit a zatraktivnit les? Skálou. Mnoha skalami. Protože kde jsou skály, jsou vyhlídky. A jeskyně a skalní hrady a bludiště. Kameny a kořeny. A schody, spousta schodů! A to už je něco! Možná si říkáte, že děti, které po kilometru fňukají, že je bolí nožičky, budou mít ze schodů sotva radost (trojnásobná dřina a dálkové kilometry nikde). Nicméně děti zjevně uvažují jinak. Schody jsou zábava! Je to výzva! A tak padla volba na Adršpašsko-teplické skály.

Den 1.: OSADA SKÁLY

(jih NPR Adršpašsko-teplické skály, GPS: N 50°34.38868′, E 16°8.26017′)

Cesta z Prahy trvá něco přes dvě hodiny. Centrem osady je zámeček Bischofstein. Dnes je to hotel a restaurace. V letní sezoně jsou v zahradě před zámečkem rozmístěny stoly s lavicemi a dá se jíst venku.

Dětské hřiště u zámku Bishofstein v osadě Skály
Dětské hřiště u zámku Bishofstein v osadě Skály

Hned vedle stolů je luxusní dětské hřiště, pískoviště s erárními hračkami, různé houpačky, prolézačky, lanovka, dvě trampolíny i dětský domeček. Zaparkovat se dá na silnici podél zdi zahrady zámečku. Tato oblast je o dost méně frekventovaná než zbytek Adršpašsko-teplických skal, což je velmi příjemné.

Protože jsme přijeli kolem 11. hodiny, byla jako první zvolena procházka kolem Černého jezírka a výstup na zříceninu hradu a zároveň vyhlídku Skály po červené turistické značce.

Vzhledem k terénu a délce trasy (celkem tam i zpět včetně okruhu kolem jezírka max. 1,5 km) – bez kočárku i dalších podpůrných prostředků. Šlo to celkem lehce, kluci ťapkali, mladší se občas poponesl, ale schody ho dost bavily. Musel jít za obě ruce, takže si rychlost postupu dokážete představit. Nahoře proběhla samozřejmě svačina, kluky okamžitě zaujaly díry v pískovci na vyhlídce – samozřejmě proběhl boj o to, kdo tam bude mít nacpané obě nohy! Zpět pak stejnou cestou – na oběd a zasloužené hřiště do zámečku Bischofstein:-).

Rozhledna Čáp
Rozhledna Čáp

Odpolední výlet byl směřován na opačnou stranu po zelené turistické značce na vrchol Čáp, především tedy na stejnojmennou rozhlednu. Po podrobném prozkoumání mapy bylo rozhodnuto, že minimálně na rozcestí, kde se zelená značka odklání od žluté (z výchozích souřadnic vedou společně), to dáme s kočárkem. Náš mladý pán se totiž po obědě musí vyspat, a ačkoli usne kdekoli, přece jen jsme mu to chtěli trochu zpříjemnit. Staršímu jsme vzali krosničku, protože cesta na rozhlednu a zpět měří necelé 3 km, a to už je na začátek tréninku dost. No, s tím kočárkem to tedy na začátku trasy bylo dost na hraně. Cesta celkem do kopce, „vydlážděná“ kulatými kameny – kočár s terénními nafukovacími koly je podmínkou, ideálně i dobře odpružený, což nebyl náš případ :-D, ale mladý pán byl zjevně utahaný, takže na tom bez problémů usnul. Tento kritický úsek je dlouhý cca 200 metrů, pak se sklon zmírní a dál pokračuje klasická, celkem nehrbolatá lesní cesta. Jak jsem se dřela s kočárem a vybírala nejhladší úseky, které by způsobovaly co nejmenší otřesy našemu nejmenšímu, ani jsem si nevšimla, že si starší vyžádal krosničku a zapíchl to taky. Takže jsme ke zmiňovanému rozcestí, kde se žlutá a zelená značka rozdělují, dorazili se dvěma spícími dětmi. Hm, paráda. A co teď? Kočár nahoru nemůže (a proč taky, když dítě v něm spí?) a táhnout se tam se „spící krosnou“ se taky nechtělo. Ale nás dospělé rozhledna zajímala a nechtěli jsme se jí vzdát. Takže jsme se dohodli, že se u dětí vystřídáme a nejdřív si nahoru vyběhne jeden a pak druhý. A pak půjdeme zpátky a kluci mají smůlu, když spí:-). Nakonec to dopadlo tak, že než se muž vrátil, starší z kluků se vzbudil, takže si to dali spolu ještě jednou. Pak vzali mladšího v kočáru a šli napřed k autu, zatímco já jsem si to nahoru vysprintovala a ještě je dohonila, než dorazili ke kritickému úseku:-). Nocleh byl plánovaný ve stanu v kempu Kamenec v Teplicích nad Metují.

Den 2.: TEPLICKÉ SKÁLY

(GPS: N 50°35.69442′, E 16°8.85368′)

Na uvedených souřadnicích je parkoviště (parkovné 50 Kč/den) a vstup do Teplických skal. Rozhodli jsme se, že zkusíme dát celou naučnou stezku Teplickým skalním městem (zároveň okruh po modré turistické značce – celková délka 5,8 km). Vyzbrojeni řízky, chlebem, kyselými okurkami a vším naším pojízdným i nosícím vybavením (kočárek, krosna, Manduca) jsme se vydali vstříc pokladně (vstupné 70 Kč/os., dítě do 6 let zdarma). Když nás paní na pokladně viděla, jala se nás vehementně přesvědčovat, že to s kočárkem nedáme a že už tady byli stovky jiných, kteří se po pár stech metrech vraceli. Sice jsme si říkali, že my jsme jiní, my jsme drsní a ten kočár tudy prostě prorveme, nicméně jsme se nechali přesvědčit. Kočár jsme vrátili do auta a zabalili věci do batohu a nosící krosničky. Že tedy Manduca a krosna budou stačit. A stačily. Musely :-D. Ale ne, nebylo to vůbec hrozné, bylo to super. Myslím, že jsme byli všichni z výletu nadšení. Kluci střídavě šli, nesli se (případně u toho i spali) nebo lozili přes kameny, kořeny a schody, za ruce skákali přes „příkopy“ (odvodňovací kanálky napříč přes cestu jdoucí z kopce/do kopce), kameny, kořeny a schody :). A jedli borůvky! Zajímavého kolem bylo dost; největší trhák byl „kouřící mech“ v poslední části okruhu vedoucího od horolezecké chaty. Kdo přijde na fyzikální podstatu, má bod. Po mně vysvětlení nežádejte, můj mozek už dočista zakrněl :-D. Pokud bych měla posoudit vhodnost trasy pro kočárky, tak pokud ano, tak rozhodně jsou nutná nafukovací terénní kola. A počítejte s tím, že to bude do těch kopců pořádná dřina, nemluvě o schodech. Cesty jsou ze začátku „vydlážděné kameny“, někdy jdete přes kameny i kořeny. Někdy jsou schody za sebou, takže přes ně musíte kočár nést, někdy je mezi nimi dostatečná vzdálenost, takže se dají vyjet. Někde se vám můžou kola bořit do písku. Někde jsou dřevěné chodníčky nebo hladké cestičky, takže kočár jede :-). Na šířku byste se ale všude vejít měli. Otázkou zůstává, jestli je pro vás jako necelých 160 cm měřící ženu jednodušší táhnout na břiše (v mnohem lepším případě na zádech) 12 kilové dítě, nebo tlačit před sebou kočár, u kterého se případně můžete vystřídat s partnerem, který můžete kdykoli odstavit a nechat stát libovolně dlouhou dobu se spícím dítětem ve stínu a v klidu odpočívat :-). Co budu povídat, dalo mi to celkem zabrat, s malým v Manduce jsme se společně potili a hádám, že i kvůli tomu se moc nevyspal:-).  Ale nálada byla téměř celý výlet výborná, takže co víc si přát. No, abych to tedy trochu rozsekla: pokud máte dítě zvyklé být v šátku nebo v nosítku, doporučuju jít bez kočárku:-).

Den 3.: ADRŠPAŠSKÉ SKÁLY

(GPS: N 50°36.91027′, E 16°7.37247′)

Na uvedených souřadnicích je vstup do Adršpašských skal (70 Kč/os., děti do 6 let zdarma). Parkoviště není úplně nejblíže a stojí 100 Kč/den. Tady je v sezóně nával turistů samozřejmě největší, ale tak nějak mi to nevadilo. Tentokrát jsme s sebou kočárek měli a šli jsme najisto. Mají tady totiž vyčleněné trasy, které jsou vhodné pro kočárky. Mají na to dokonce i mapku:-)! Takže jsme i s kočárem vyrazili po zelené až k Malému Adršpašskému vodopádu. Tam jsme nechali kočár a pokračovali dále po žluté až k pokladně na lodičky, které vozí turisty po Adršpašském jezírku.

Pokud se budete chtít projet, počítejte s dlouhou frontou a čekáním na schodech. S dětmi nic moc. A abych pravdu řekla, jízda těch 100 m po jezírku a zpět nebyla nijak extra. Rozhodně nebyla zábavná pro malé děti. Průvodce sice vede (rádoby) vtipné řeči, kterým ale stejně děti moc nerozumí. Z lodiček jsme šli zpět vyzvednout kočárek. Tady jsme se rozdělili. Já s kočárem jsem jela stejnou cestou zpět a muž s krosnou pokračoval po zeleném okruhu ke Skalní kapličce, kam se dá odbočením z hlavní zelené trasy také dojet s kočárkem. Tady jsme nechali děti vyspat a pak jsme se opět rozdělili. Já jsem se vrátila s kočárkem stejnou cestou zpět k pískovně a muž se starším klukem dokončili zelený okruh. U pískovny jsme nechali kočárek a všichni společně jsme si ještě pískovnu obešli po modré turistické značce. Následoval přesun autem do Safari kempu v ZOO Dvůr Králové nad Labem.

Den 4.: ZOO DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM

Afrika Truck v ZOO Dvůr Králové nad Labem
Afrika Truck v ZOO Dvůr Králové nad Labem

Tohle byla odměna za ušlapané kilometry :-D. Nebudu se tady příliš rozepisovat. Návštěvu této krásné ZOO opravdu doporučuji! Nejlepší atrakcí je dle mého názoru jízda Afrika Truckem s komentářem průvodce. Jet safari vlastním vozem mě neláká, protože mi nikdo neřekne, na co se koukám, a safari bus zase nejezdí do lvího safari. Takže za mě je Afrika Truck TOP! 🙂. Navíc průvodci vypráví o zvířatech opravdu zajímavě; jsou to fakt profíci:-).

UBYTOVÁNÍ

KEMP KAMENEC

Malý, ale celkem útulný kemp pro nenáročné. Mají pěkně opravené sprchy (ve kterých to ale ukrutně klouže); ne úplně voňavou kuchyňku (je v ní umístěná popelnice:-)) s plynovými vařiči a ledničkou; a posezení se stoly a lavicemi pod střechou. Je možnost si tam dát nabít foťák nebo telefon (přístup k nim má ovšem kdokoli). Pro stany je všude pěkná travička, sem tam je i nějaký strom. Hodně jsme ocenili pískoviště s erárními hračkami, houpačkou a klouzačkou. Také je možnost si přímo v kempu koupit kávu, čaj, pivo, limo, nanuky a možná i párek v rohlíku. Asi 100 m od kempu jsou potraviny.

SAFARI KEMP DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM

Tohle je úplně luxusní kemp s bazénem a vířivkou a hlavně s krytou vyhlídkou do výběhu žiraf, zeber, pakoňů a perliček. Pro nabíjení telefonů a foťáků mají na recepci uzamykatelné schránky za 20 Kč. Přímo v kempu je možné si ve stánku kousek od recepce koupit výbornou snídani (pečivo, koláčky, vdolečky, máslo, sýr, šunka, káva, čaj). Mají dětské hřiště – herní prvky jsou v kamínkách – ovšem bez pískoviště a erárních hraček. V kuchyňce je varná konvice i mikrovlnka. Lednička je samozřejmostí. V kempu je možné si pronajmout i jurtu nebo luxusní apartmán. Doporučuji rezervaci, i pokud jedete jen se stanem.

 

3 komentářů

  • Mám otázku – v Adršpašských skalách jste kočárek nechali před cestou k jezírkům „jen tak“ někde, nebo jste ho k něčemu zamykali, nebo nechali u nějakého přístřešku?

  • Pokusím se vám odpověd získat, toto je článek od spolujezdců. Ale asi se k tomu dostanu až po dovolené. Nicméně já osobně kočárek nechávám prázdný někde v lese, ani ho neuvazuju. Záleží, jaký je v daném místě provoz. Ale pokud si vezmete zámek na kolo, asi budete víc v klidu. Stačí pak přivázat kolem stromu třeba.

  • Díky už není třeba, právě jsme se z Adršpachu vrátili. Celé skály jsme zvládli s krosničkou, na jiné trase kolem Adršpachu jsme nechali kočárek zamčený kolo-zámkem u info tabule, nebyla to moc frekventovaná trasa takže jsem ani neměla strach 🙂 Díky za stránky, fajn inspirace

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *