Archiv autora: Petra_f

Restaurace s dětským koutkem v Praze 5

Vidina klidného nedělního oběda v nedohlednu? Stíháte spořádat tříchodové degustační menu během 6 minut včetně přebalení mladšího potomka a za hlasitého vřískotu staršího? Zvládnete v mezičase utřít pusu dítěti u vedlejšího stolu a omylem nakrájet maso manželovi? Kdy jste naposledy snědla TEPLÉ jídlo?Navštivte pizzerii Maják v Praze – Stodůlkách, minimálně se zde potkáte s ostatními stejně postiženými rodiči :-). Velká dětská herna na dohled od stolů, dětské menu, přebalovací pult, dětské talíře a příbory a dobrá kuchyně!

Malý lyžař v Krušných horách aneb jak se vyhnout krušným chvílím na svahu

„Mamíííí, kdy už bude zima?“ Je 30. dubna (smajlík bušící hlavou do zdi). „No, víš, nejdřív bude léto, pak podzim, pak..“ „A kolikrát se ještě vyspinkám?“

Aneb když na konci března zjistíte, že všechny čtyřleté, tříleté, ba i dvouleté děti vašich přátel brázdí sjezdovky jako Alberto Tomba, měli byste i Vaši ratolest upíchnout někde na svahu. Začíná kolečko obvolávání tuzemských lyžařských škol. „No, víte, u nás už není moc sněhu, možná ještě něco bude na Javorníku…zkuste si zavolat ve středu“. Zapichuji pomyslné kružítko do středu Googlemaps a obkružuji akceptovatelnou dojezdovou vzdálenost okolo Prahy. Vyškrtávám nízké nadmořské výšky. Klínovec? Proč ne. Hodinu čtyřicet s budoucností národa v autě (jasně, dá se to rychleji, ale přece jen vezu děti). Objednávám lyžařskou školu  na jedenáctou (počítám, že v 9 vyrážíme – než se Růženky vyhrabou z postele, plus nutné čůrací pauzy po cestě, tak ať mám nějakou rezervu). Parkoviště (P1) pod Klínovcem je dost plné, ale dá se v pohodě zaparkovat naproti (P2) . Balím děti, lyže, helmy, rukavice, čepice, boty, boby a vyrážíme směrem dětský areál. Odevzdávám potomka instruktorce a s vidinou dortíku a kávičky se uvelebuji na terase penzionu. Ne nadlouho. Mladší ratolest chce bobovat. Dobře, nedám si latté, ledová káva je taky dobrá. „Eštěééé“. Dobře, nedám si vůbec nic a mezi supěním do kopce s patnáctikilovou zátěží na bobech stíhám i pochvalné výkřiky směrem k malému lyžaři na pojízdném koberci. Hodina je pryč a instruktorka nabízí další lekci po obědě. Najíme se v Penzionu Max  nebo nad parkovištěm v Apres Restaurant  (v obou dětské židličky, přebalovací pult, v Maxu i dětský koutek). Dítko vyráží podruhé na svah. Padá mlha, padá i mladší sourozenec (do spánku :-)). Víčka padají i matce, nicméně ta ve snaze podpořit potomka ve sportovní aktivitě marně upírá oči do bílé tmy. Hodina je u konce, přebírám malého lyžaře. „Ani jsem vás v té mlze neviděla“. „Ani jste nás nemohla vidět, jezdily jsme na Dámské“. Rodič ve mně se dme pýchou. Také máme doma malého Tombu! Vyrážíme domů, děcka spokojeně podřimují v autosedačkách, aby hned po příjezdu nabrala druhý dech.

Další týden jedeme znovu, už ne na otočku. Ubytování u sjezdovky v penzionu Max  (pozor, bez domácích mazlíčků) nebo v hotelu Nástup  (s bazénem, i s mazlíčky), případně v okolí – lze zjistit v infocentru  (Nad Apres restaurantem u P2). Přes den lyžování, neutahané děti lze večer dorazit bazénem v Jáchymově (utahané taktéž – cestou do Jáchymova se prospí a v bazénu budou opět čilé jako rybičky) . Nad kruháčem v Jáchymově se lze stavit v cukrárně pro oplatky.

A malý Tomba si to evidentně užil: „Mamíííí, kdy už bude zase zima?“ Je 30. dubna…

Dendrologická zahrada Průhonice, Průhonický park

„Kmit ibičky, kmit ibičky, kmit ibičky!“

Fajn, po dvou hodinách přemlouvání to vzdávám a vyklízím kufr auta, abych tam nacpala těch pár věcí na půl dne: 2x pitíčko (obě naprosto stejné, včetně obrázku na obalu, poněvadž „mamí, já ci taký!“), nakrájené ovoce (do té piksly, co mi stejně vyteče do kabelky), dvě plastové vidličky (tupé, protože až se porvou o poslední kus jablka, tak si budou chtít vypíchnout oko), namazaný bio-chleba s eko-pomazánkou (jasně, já vím, že mě tam stejně ve stánku přemluví na hranolky a párek v rohlíku a zmrzlinu – ALE! Co kdyby?), staré pečivo (určené původně pro koně, ale promiň Bellindo, tento měsíc Ti to sežerou „ibičky“), čerstvé pečivo (poněvadž Mrně to bude chtít „ibičkám“ sežrat), piknikovou deku (no ona není zrovna pikniková, je to obyčejná deka, tak je mi jasný, že z ní zase budu měsíc klepat suchou trávu), náhradní oblečení (no, však víte..), Firstbike (už slyším, jak bude Velká remcat, že už je přeci VELKÁ! a umí jezdit na kole, ale až mi tam frnkne, tak na kole ji nemám šanci dohonit), odrážedlo (o.k. – ujede na něm sotva 10 metrů a pak ho zahodí do pangejtu, ale: „já ci takýý!“), kočár (až zahodí to odrážedlo), vlhčené ubrousky (netřeba komentovat ), PEVNÉ NERVY a konečně vyrážíme směr Průhonice.

Dendrologická zahrada  – vyžití na celý den: dětské hřiště, piknikové louky, stánek s občerstvením, krmení rybiček, kačenek, kaprů, dřevěné kozy, zvonkohra, žabičky, stezky na odrážedla, malé zahradnictví a v neposlední řadě spooooousta zahradní inspirace.

Ideálně s kamarádkou, co má stejně staré děti.

Pokračování textu Dendrologická zahrada Průhonice, Průhonický park