Archiv rubriky: Domů

Malý výlet do Čičovic do Dvora Hoffmeister

Bráchoségra slavil 2. narozeniny. Vezmu to stručně. Má rád koně a kamarády. Já mám ráda náš malý byt. Pokud možno nezdemolovaný. Co dokážou dvě děti vidno níže. Co dokáže  u nás doma devět dětí (ve věku 1-8), to vědět nemusím:-). Takže z toho byl fajn odpolední výlet do Čičovic u Prahy. 

Proběhla projížďka na poníkách a prohlídka stájí ve Dvoře Hoffmeister (kde byli všichni moc milí).  A pak štrůdl, domácí sušenky a svařák na místním dětském hřišti. Fajn to bylo. Díky všem!

Čičovice jsou kousíček od hradu Okoř či Zájezdu, o kterých jsem psala již zde. 

 

Mami proč aneb Proč to všechno dělám?

Přiznávám, jsem asi pohodlná. I když se snažím přesvědčit, že ne.  Mám a vždy jsem měla ráda cestování. Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem nebyla v Americe, ve Vietnamu ani v Thajsku… možná  šlo vlastně jen o výletování. Ale to je fuk. Teď mám dvě malé děti. A s nimi přišel jiný pohled na věc, jiné potřeby a jiné možnosti. Jistě, jsou lidé, pro které se narozením dítěte nic nezmění.

Pro mě ne. Já prostě nejsem žádný náruživý cestovatel, co nesundá pohorky a softshellku, nejsem „pankáč“, který hodí dítě do krosny či šátku a zdolává svou běžnou porci vysokohorské turistiky, ani  neujedu jen to fikne 100 km na kole s dítětem v Chariotu. Jsem asi „plašan“. „Plašan“, kterému se s dětmi narodila potřeba určité jistoty.  Jistoty, že tam, kam jedu, najdu to, co potřebuje celá naše rodina.  Ubytování  alespoň trochu „přátelské k dětem“, výletní místa a zastavení, které zpestří cestování s dětmi, cesty, které zdoláme s kočárkem a nebo je  zvládne čtyřletá dcera na kole. Protože chci, aby cestování bavilo nás všechny.  Protože cílem není cíl. Cílem je cesta.

Pokračování textu Mami proč aneb Proč to všechno dělám?

Ha! A mám to!

Dlouho jsem řešila, jak nazývat v blogu naše děti a mám to! Nejdřív to byla dcera a syn. Hm … Moc neosobní. Prcek, děcko, děcánko, smrádě, hádě jsem vyloučila ještě v předkole.  Pak přišla Tonička a Pepík. Pseudonym.  Hm… příliš vylhané.  Takže nebudu to natahovat, bude to paní Žloutková a Bráchoségra! Velmi osobní, nicméně běžnému čtenáři nicneříkající:-). Romčo, díky ti!

Žloutková a Bráchoségra
Žloutková a Bráchoségra

Víte, nepíšu blog, abych obnažovala sebe a svou rodinu do morku kosti. Vlastně chci pouze poskytovat informace, fakta, osobní zkušenost. Ideálně objektivní. Nemám ani ambice být vtipná. Ale suchar vlastně také nechci být. Stejně tak nechci být úplně cizí. Protože jak říkám, jedu v tom s váma, jsme na jedné lodi, tak proč si „nepotykat“:-).

Teď ještě, jak nazývat otce, manžela, dárce, spolubydlícího, toho pána? Manža, taťka, miláček jsou ze hry… Takže prostě Véčko.