Archiv rubriky: Lužické hory a Českosaské Švýcarsko

S kočárkem a na kole v Českosaském Švýcarsku a okolí

Letošní prázdniny v Českém Švýcarsku si užíváme plnými doušky. Snažím se využít každou volnou chvilku, protože si uvědomuji, že to jsou poslední dlouhé prázdniny… Co naděláme, život letí jak zběsilý, je načase akceptovat skutečnost, že rodičovská je u konce a začíná nová, neznámá etapa. Trošku se té změny bojím, té ztráty volnosti, ztráty možností se kdykoliv sebrat a prostě někam jet. Uvidíme, co přinese etapa nová.

Ale teď k našim výletům. O Českosaském Švýcarsku jsem napsala již více článků, protože, ač se to nezdá, i s dětmi a kočárkem se zde dá udělat spousta zajímavých výletů. Pokračování textu S kočárkem a na kole v Českosaském Švýcarsku a okolí

Tři trasy s kočárkem v Českosaském Švýcarsku

Tentokrát bych znovu ráda vyvrátila předsudek, že jedinou trasou vhodnou pro  kočárek v Českosaském Švýcarsku je Dolský mlýn, oblíbené heslo všech možných vyhledávačů. Dám ruku do ohně za to, že všechny tři výlety, které pro vás mám, se vám budou líbit. Teď ale pomalu, jak to všechno začalo…

Pokračování textu Tři trasy s kočárkem v Českosaském Švýcarsku

Road trip v Lužických a Jizerských horách

Není nad to, když se domluví dvě kamarádky (každá tak trochu z jiného konce Prahy), které mají řidičák snad už 20 let, ale řídí sotva dva roky, že vyrazí spolu na ROAD TRIP:-). To máte pak týden přemýšlení, kde ta jedna tu druhou nabere, aby celodenní výlet nespočíval ve vzájemném hledání.  Nakonec se ta jedna stejně musí dopravit k té druhé metrem a vlakem, protože ta druhá má sice naučenou trasu z  Prahy kolem bydliště té první, ale prostě nesmí uhnout z té naučené trasy ani o milimetr, jinak bude víte kde…protože jak s ní hnete, je to špatný… Pokračování textu Road trip v Lužických a Jizerských horách

České Švýcarsko a Lužické hory s dětmi

Náš prodloužený víkend s dětmi v Českém Švýcarsku a Lužických horách byl prostě pohlazením po duši. Miluji to tam! Baví mě i samotné projíždění tím krajem, kochání se za volantem… Ty lesy, ty pískovce, louky, … nádhera! Tentokrát byla v plánu Vysoká Lípa a Kyjovské údolí.

Pokračování textu České Švýcarsko a Lužické hory s dětmi

Lanovkou na cestě do Českého Švýcarska

Po měsíci, kdy byla láhev bílého ve dvířkách lednice vytlačena několika lahvičkami antibiotik, vylezlo sluníčko a my mohli konečně vyrazit! Uvolnila jsem paní Žloutkovou na dva dny ze školky, roztřesenou rukou nalepila dálniční známku, naložila kočár, kola a s lehce staženým žaludkem vyrazila směr České Švýcarsko a Lužické hory. Pokračování textu Lanovkou na cestě do Českého Švýcarska

Vánoční České Švýcarsko a Lužické hory

Jsem už takový expert na balení věcí na dovolenou. Rutina. Vlastně už jedu jako stroj, nějak to do těch tašek prostě namrskám, bez rozdílu délky pobytu a příležitosti. Vždy s námi jede stejný počet stejně velkých zavazadel:-). Zřejmě rodinná tradice, geneticky podmíněná záležitost. Pamatuji si z dětství, jak s námi léta jezdila na chalupu taková velká černá taška. Každý pátek tam, v neděli zpět. Skoro nikdo nevěděl, co v ní je:-). I letošní Vánoce jsme strávili, jako každý rok, na cestách. Jdu na sever… jdu na jih… jak s maringotkou. Na jednu stranu otravné, na druhou stranu je naše rodinná soudržnost krásná.

A i když nebyl na Vánoce sníh, ta různorodost byla prostě dokonalá – od jarního počasí, přes to hnusné blátivé, až po umrzlé a ojíněné…


Pokračování textu Vánoční České Švýcarsko a Lužické hory

Českosaské Švýcarsko a vzpomínky na léto

Českosaské Švýcarsko, tak tady jsem doma. Předem se omlouvám, že možná nebudu vždy dodržovat přesné hranice oblasti – pro mě to je prostě TO DOMA. A ač doma, musím přiznat, že tu oblast znám vlastně velmi málo. Když tak přemýšlím, vždyť si ani nepamatuji žádné rodinné výlety… (Asi nebyl důvod, celé dětství jsem strávila v krásné Srbské Kamenici).Ta láska přišla časem. Myslím tím lásku obecně, k toulkám krajinou. Zhruba někdy na VŠ jsem zjistila, že si k mému překvapení libuji v listování v průvodcích. Začaly mě bavit v televizi pořady jako Toulavá kamera či Objektiv (jak já je v dětství nesnášela, vždycky brzdily pohádky!). Pak přišel rok v Berlíně, další rok v Brauschweigu, pár měsíců na Mallorce, pár v Malaze a najednou člověk zjistí nejen to, že všude je chleba o dvou kůrkách, ale i jak je doma krásně. Pokračování textu Českosaské Švýcarsko a vzpomínky na léto

CHKO Lužické hory – Kytlice a Rabštejnské tunely

Po dvou hodinách jízdy jsme dorazili na místo určení – za příbuznými. Paní Žloutková byla během cesty několikrát teoreticky vysazena z vozu z důvodu příliš hlasitého projevu… Ta holka se to snad nenaučí! Buď řve, nebo šeptá. Jenže jak šeptá, prd rozumím, takže nakonec nervózně řvu já, ať už raději mlčí, protože maminka řídí a je nervózní. A že mám taky hlad! A žízeň! A že už mě to taky neba! Never ending story toto. Bráchoségra samozřejmě vzhůru, takže ten si jel své dudu dudu dudu… Proč já to vlastně dělám:-)?

Podzemí Rabštejn

tejn_světlo na konci tunelu
tejn_světlo na konci tunelu

Světlo na konci tunelu zvaném „mateřská“? Přece vaše děti:-)! Ta fotka mi přijde tak pěkně symbolická.

Vytáhli jsme děti do podzemí. Tam i zpět! 🙂 Baterky do ruky a šlo se.  V takových chvílích je miluju snad úplně nejvíc. Jsou jak beránci:-). V Jánské, nedaleko České Kamenice, jsme objevili v areálu Podzemí Rabštejn dva tunely, které jsou volně přístupné. První, kratší, najdete cca 800 m od vstupu do areálu (volně otevřený), druhý asi tak o 1 km dál. Bráchoségra to teda zabalil po prvním tunelu, posvítil si, jako že dobrý, ale v kočárku je prostě líp (a baterka se tam dá držet taky). Paní Žloutková došla i k tomu druhému a s očima navrch hlavy se ponořila do tmy. Doporučuju! Najděte někde nějakou černou díru, strčte jim blikátko do ruky a máte jako zázrakem hodné a krotké děti!

Pokračování textu CHKO Lužické hory – Kytlice a Rabštejnské tunely