Archiv rubriky: Necestovní blog

Giving tuesday může být každý den

Nevím, jestli se vám doneslo to, že každý rok po Black friday (kdy po nás obchodníci střílí procenty slev) následuje i tvz. Giving tuesday. A tak bych ráda tento článek věnovala všem těm, kdo mají chuť pomáhat, rádi by svou pomoc zacílili na někoho konkrétního, nebo se prostě jen ztrácejí v té široké „nabídce“ neziskových organizací. Ale hlavně, hlavně vám chci povyprávět o pobytu pro maminky samoživitelky u nás na chalupě. Protože to, co se dělo po zveřejnění mé výzvy, že hledám dobrovolníky, kteří podpoří ostatní maminky (tedy ty, které se k nám na chalupu již nevešly), byl zkrátka zázrak. Ale postupně.  Pokračování textu Giving tuesday může být každý den

Zítra začnu!

Když jsem v pátek seděla v čekárně v Mammacentru před ultrazvukem, jakoby se vzdálenost mezi mnou a koncem mého života snad milionkrát zkrátila. Jakoby na mě kdosi koukal zpoza roku a se zlomyslným šklebem ve tváři prohodil „Tak co, děvenko, žila jsi tak, abys nikdy nelitovala promarněných dnů?“  Ta chvíle mi připomněla tu pomíjivost žití. Atmosféra v čekárně byla hustější než mlha posledních dní. Každá z nás seděla a čekala na svůj ortel. V minutě se mohl změnit život každé z nás. Nikdo se nás neptal, chceš, nechceš, prostě tady máš nové karty a hraj dál. Já měla to štěstí a dostala jsem karty čisté. Možná někde jinde, v tu samou chvíli, dostal někdo jiný karty úplně jiné, karty s nápisem rakovina.  Pokračování textu Zítra začnu!

Když školní docházka nabere jiný směr

„Tak jak to teda máte s tou školou?“, to je asi jeden z nejčastějších dotazů, co poslední dobou dostávám. V den, kdy jsem přiznala, že jsme Žloutkovou odhlásili ze stávající školy, zaplavily můj messenger zprávy, asi jak kdybych oznámila třetí (resp. čtvrté) těhotenství:-).  Dost často se mi ozvali i lidé, co se neozvou jak je rok dlouhej:-). Přišlo mi, jak kdybych udeřila na nějaké hodně citlivé místečko. A přiznám se, už mi došly síly odpovídat všem individuálně, tak jsem se rozhodla napsat tento článek. Než se prokoušete dál, dovolím si zdůraznit jednu zásadní věc. Cílem článku není jakkoliv démonizovat situaci ve školství, ani nikomu tlačit do hlavy moje názory. Nejsme ovce (sorry, ovce), každý má své vidění světa. Takhle to prostě máme my a pokud to někomu dodá odvahu, vykročit jiným směrem, než se po generace kráčí, tak hurá.  Nejsem odborník, ani se nechci do takové role stavět, prostě se jen snažím ukázat, čemu věříme právě my. Nic víc, nic míň. Pokračování textu Když školní docházka nabere jiný směr

Křest průvodce

Tento článek bude necestovní, ale bude plný tipů na zajímavé projekty, dárky, blogy a řadu dalších věcí, osob nebo míst a já věřím tomu, že v něm můžete najít řadu inspirace- třeba i na dárky k Vánocům, které se nenápadně blíží:-).  Takže pojďme na to, jak jsme tenkrát ty mé dva průvodce pokřtili…. Pokračování textu Křest průvodce

Jak (a zda) krmit s dětmi zvířátka

Chodíte s dětmi rádi krmit zvířátka? Ať už labutě, kačeny nebo pasoucí se ovce? Prosím, přečtěte si tento článek, který pro mě sepsala kamarádka Zuzka. Protože Zuzka to může opakovat donekonečna, ale zas a znova přichází o ovce právě kvůli tomu, že jim chce někdo dopřát něco na zub… Zuzko díky za oči otvírající článek: Pokračování textu Jak (a zda) krmit s dětmi zvířátka

Naše cesta k okluzoru a pěti dioptriím

Jedno necestovní téma, které se stejně jako naše bezmléčná a bezvaječná dieta často stává předmětem rozhovorů. Brácháčův okluzor, dioptrie a jak jsme to vlastně zjistili, že pomalu potřebuje místo brýlí půllitry? Hele, světe div se. Do nábytku hoch nenarážel, na televizi se nelepil a nikdy na nic tzv. „nebrejlil“. Prostě koukal normálně, nevím, jak lépe to říct:-).  Jevil se jako naprosto normální dítě, u kterého nebyla kapka podezření, že vlastně skoro nevidí a tím, že brýle denně nenosíme, mě nenapadlo se v tom angažovat více, než radil pediatr. Chyba. Velká chyba. O to větší šok to pro mě byl, když mu v jeho čtyřech letech v Kukátku naměřili hned pět dioptrií a tupozrakost!  Pokračování textu Naše cesta k okluzoru a pěti dioptriím

Naše spánková evoluce

Je pár rodičovských témat, u kterých považuji skoro až za svou občanskou povinnost je zpracovat. Prostě v duchu  „Řekni to a pak můžeš s klidem blogersky zemřít“ nebo „Když nepromluvíš, nebude ten blogerský svět nikdy úplným“ a pod:-). Patří tam kromě možnosti si každý den vybrat a vší:-) i naše spánková „evoluce“. Byla to dlouhá cesta, dlouhá cesta za sebevědomím. Řadu věcí bych udělala úplně jinak, jenže nejsem Rumburak, takže nezbývá než si jen přát, aby mé řádky třeba alespoň pomohly někomu dalšímu nedopustit se podobných chyb jako kdysi já…  Pokračování textu Naše spánková evoluce

Naše bezmléčná cesta

Život bez mléka, mléčných výrobků a vajíček mi už přijde tak samozřejmý, že mám pocit, že je to vlastně úplná normálka a žije tak každý druhý (stejně jako bez lepku, bez cukru, bez masa…), tak proč o tom psát a unavovat? Však už bylo určitě všechno řečeno, ne? Jenže to je právě ten problém těch našich sociálních bublin, protože podle sebe soudím tebe. A tak mě v posledních týdnech poměrně překvapilo, kolik lidí se mě na život bez mléka ptalo, protože oni, oni si to ani náhodou neumí představit. Tak pojďme na to. Jen upozorňuji, že popisuji pouze to, jak to bylo u nás. Třeba to někomu pomůže.

Pokračování textu Naše bezmléčná cesta

Jak na vši

Hele, nikdy nevíte, kde je potkáte:-). Ale vězte, že i když si myslíte, že se vás netýkají, protože nejste přeci žádný ekl-šmudla, tak jste na omylu. Týkají! A přijdou určitě ve chvíli, kdy je nejmíň čekáte, pěkně zákeřně, třeba o víkendu, na Štědrý den, s prominutím to tam „nas…..“ ta vajca do vlasů na 100% v době, kdy je všude zavřeno a vy budete dlouhé hodiny trpět a drbat se a drbat se, protože budete vědět, ŽE TU NĚKDE JSOU. Takže já jedu nově podle DIY claimu „Všiváček do každé rodiny, ušetří vám vynervené hodiny“. Asi je fajn být prostě ready. Ale postupně… Pokračování textu Jak na vši

1. Frauenakce s báglem – Schrammsteine

Když jsem onehdy čekala u nás na nádraží na vlak, naprosto vyřízená po všemožném zařizování, nakupování, vaření, uklízení, přesvědčování dětí, že už je čas snídat, oblékat se, odejít do školky… (Stav typu MATKA MATKA),  potkala jsem místní ženy, „spolumatky“, které se s kufříkem v ruce hihňaly a vesele klábosily, kam v té Vídni skočí na kávičku se sachrem. Tehdy jsem si  řekla  „A sakra“. Teda já si to řekla trochu jinak:-).  Když jsem si pak ve vlaku vyslechla, kde už všude možně byly a kam se ještě v rámci dámské jízdy chystají vyrazit, měla jsem jasno. Je čas na změnu! Pokračování textu 1. Frauenakce s báglem – Schrammsteine