Archiv rubriky: Necestovní blog

Naše spánková evoluce

Je pár rodičovských témat, u kterých považuji skoro až za svou občanskou povinnost je zpracovat. Prostě v duchu  „Řekni to a pak můžeš s klidem blogersky zemřít“ nebo „Když nepromluvíš, nebude ten blogerský svět nikdy úplným“ a pod:-). Patří tam kromě možnosti si každý den vybrat a vší:-) i naše spánková „evoluce“. Byla to dlouhá cesta, dlouhá cesta za sebevědomím. Řadu věcí bych udělala úplně jinak, jenže nejsem Rumburak, takže nezbývá než si jen přát, aby mé řádky třeba alespoň pomohly někomu dalšímu nedopustit se podobných chyb jako kdysi já…  Pokračování textu Naše spánková evoluce

Naše bezmléčná cesta

Život bez mléka, mléčných výrobků a vajíček mi už přijde tak samozřejmý, že mám pocit, že je to vlastně úplná normálka a žije tak každý druhý (stejně jako bez lepku, bez cukru, bez masa…), tak proč o tom psát a unavovat? Však už bylo určitě všechno řečeno, ne? Jenže to je právě ten problém těch našich sociálních bublin, protože podle sebe soudím tebe. A tak mě v posledních týdnech poměrně překvapilo, kolik lidí se mě na život bez mléka ptalo, protože oni, oni si to ani náhodou neumí představit. Tak pojďme na to. Jen upozorňuji, že popisuji pouze to, jak to bylo u nás. Třeba to někomu pomůže.

Pokračování textu Naše bezmléčná cesta

Jak na vši

Hele, nikdy nevíte, kde je potkáte:-). Ale vězte, že i když si myslíte, že se vás netýkají, protože nejste přeci žádný ekl-šmudla, tak jste na omylu. Týkají! A přijdou určitě ve chvíli, kdy je nejmíň čekáte, pěkně zákeřně, třeba o víkendu, na Štědrý den, s prominutím to tam „nas…..“ ta vajca do vlasů na 100% v době, kdy je všude zavřeno a vy budete dlouhé hodiny trpět a drbat se a drbat se, protože budete vědět, ŽE TU NĚKDE JSOU. Takže já jedu nově podle DIY claimu „Všiváček do každé rodiny, ušetří vám vynervené hodiny“. Asi je fajn být prostě ready. Ale postupně… Pokračování textu Jak na vši

1. Frauenakce s báglem – Schrammsteine

Když jsem onehdy čekala u nás na nádraží na vlak, naprosto vyřízená po všemožném zařizování, nakupování, vaření, uklízení, přesvědčování dětí, že už je čas snídat, oblékat se, odejít do školky… (Stav typu MATKA MATKA),  potkala jsem místní ženy, „spolumatky“, které se s kufříkem v ruce hihňaly a vesele klábosily, kam v té Vídni skočí na kávičku se sachrem. Tehdy jsem si  řekla  „A sakra“. Teda já si to řekla trochu jinak:-).  Když jsem si pak ve vlaku vyslechla, kde už všude možně byly a kam se ještě v rámci dámské jízdy chystají vyrazit, měla jsem jasno. Je čas na změnu! Pokračování textu 1. Frauenakce s báglem – Schrammsteine

Naše offline chalupa a splněný sen

Tak jsem se po roce zase zamilovala. Do naší chalupy. Po roce hrabání se v suti, malování a lakování, po roce, kdy jsem na ni byla pomalu chvílemi vážně naštvaná. Však mi brala tolik času a energie!   Konečně nastal ten okamžik, kdy jsem mohla začít tahat ze všech koutů našeho pidi bytu všechny ty mé nasyslené krásky. Jsem žena sběračka (Kdo jste neviděl představení Caveman, určitě napravte). Obrážím bleší trhy, bazárky a dávám věcem druhou šanci. A ve chvílích, kdy mám toho všeho mateřství až nad hlavu, zašívám se doslova a do písmene k šití:-). Moc ráda bych na chalupě vytvořila takové prostředí, které inspiruje k respektu a vzájemné ohleduplnosti. K respektu k sobě samému, k ostatním, k přírodě a k omezeným zdrojům.  Pokračování textu Naše offline chalupa a splněný sen

Jak chalupaříme

Zatímco všichni jezdí v tom krásném počasí na výlety, my trávíme veškerý volný čas na stavbě, jupijej . Nálada je proměnlivá, no, taková menší emoční horská dráha. Obrovské nadšení ze splněného snu střídá deprese a pár peprných slov popisující náš životní úděl:-D.  Pokračování textu Jak chalupaříme

Třetí dítě aneb proč máme méně času na výlety?

Možná jste si všimli, že poslední dobou trošku ubylo výletů po středních Čechách (čili okolí našeho bydliště), o kterých bych se s vámi dělila. Jezdíme snad méně? Proč už o nich tolik nepíšu? Vždyť počasí je dokonalé, tak co se to sakra děje? Pokračování textu Třetí dítě aneb proč máme méně času na výlety?

První třída bez známek

Když byla Žloutková ještě ve školce jako předškolák, narážela jsem na pár věcí, které mi prostě vadily. Nedokázala jsem třeba pochopit, proč předškoláci nemůžou mít plyšáka na spaní. Pro někoho možná totální kravina a banalita, možná si ťukáte na hlavu a říkáte si „Abych se z toho nepoto“. Ale pro ty, co si v pěti letech přes svou nevoli prostě musí lehnout a usnout, to banalita není. A já zkrátka nedělám ráda věci, které mi připadají padlé na hlavu. A ráda vedu děti k tomu, aby se pídily po smyslu toho, co dělají. Pokračování textu První třída bez známek

Jak uspět v crowdfundingu a vydat knížku

To, že jsem vydala vlastní knížku, resp. průvodce, mě do dnešního dne zas a znova dostává. Hustý! Ty bláho, já?! Obyčejný smrtelník! No jo no, už je to tak:-).  Pokračování textu Jak uspět v crowdfundingu a vydat knížku

37

„Jak to zvládáš, dva týdny sama s dětmi na horách?“ Tak tuhle otázku jsem slyšela za poslední dobu tolikrát! Hele, nezvládám. Nemám totiž potřebu to zvládat sama.  Prostě nechci.   Pokračování textu 37