Archiv rubriky: Ostatní

České Švýcarsko vás potřebuje!

České Švýcarsko vás potřebuje! Jak můžete v těchto dnech pomoci nám v postižených oblastech?
Zde stručná verze pro ty, co nemají čas číst:

Pokračování textu České Švýcarsko vás potřebuje!

S dětmi v nemocnici

Poslední díl naší trilogie, tentokrát na téma „S dětmi v nemocnici“ aneb jak jsme se chystali na náročnou operaci. Pokračování textu S dětmi v nemocnici

Na to se ty ale neptáš…

V tomto článku najdete pokračování našeho příběhu s názvem „Naše cesta s kašlem“. Tentokrát to bude sobecky hodně o mně, o mých pocitech…

Je to už pět let, kdy jsem se po dalším záchvatu Brácháčova kašle ze samého zoufalství zeptala na facebooku, jestli někdo z mých přátel nemá kontakt na nějakého dobrého pneumologa. Na nic jiného jsem se neptala. Jméno jsem se tehdy sice nedozvěděla  žádné, ale jedna odpověď (ona nebyla jen jedna), bez ironie, dobře míněná, zněla asi takto: „Já bych teda ten kašel řešila jinak, ale na to ty se neptáš“…  Přiznávám, že mě tehdy tahle věta a její mezi řádky skrytý význam zabolela.  Vždy jsem se tak snažila a dala bych přeci cokoliv za to, aby už nekašlal… Těch pochybností o sobě samé, o tom, že asi teda fakt žijem ten náš život nějak blbě, i když to stejně líp ani neumíme, těch jsem se už nikdy nezbavila. My matky se totiž umíme v té honbě za dokonalostí v péči o děti sebetrýznit pochybnostmi na jedničku!  Pokračování textu Na to se ty ale neptáš…

Nesleduje vás na sítích náhodou Pikaču?

Před pár dny mě na instagramu začal sledovat jeden pán s takovým exotickým jménem. Zaujalo mě to, tak jsem koukla, co je zač. Říkejme mu pracovně (a tak trochu tématicky) Pikaču. Pikaču je cizinec, dle profilu bezdětný, nečesky hovořící, v zahraničí žijící. A tak jsem si říkala, proč mě asi sleduje? Jasně, kvůli fotkám z výletů, však netřeba rozumět česky, stačí si přečíst v popisku fotky název toho krásného místa, vyrazit tam, nahonit lajky a nějaká česká vyžilá blogerka ho vůbec nemusí tankovat. Jenže… co když…? Najednou mi bylo nepříjemné, že se tam v té hromadě výletuchtivých rodičů objevil někdo podezřelý. Nebojte, já vím, že nevím, kdo se vlastně skrývá za fotkami těch výletuchtivých rodin …  Pokračování textu Nesleduje vás na sítích náhodou Pikaču?

Střípky posledních dní

Je toho tolik, co se mi honí hlavou a poskládat všechny ty myšlenky napřeskáčku do řady písmen pro mě vždycky byla jistá forma terapie. Tenhle článek bude necestovní. Bude o nás, ale nejen o nás. I když… Pokračování textu Střípky posledních dní

Skutečné příběhy z Ukrajiny

Rozhodla jsem se sdílet tyto skutečné příběhy skutečných lidí i na svém blogu. Cítím, že je potřeba pojmu „uprchlík“ dát lidskou tvář…

Tina (Charkov), 26 let

„Přijela jsem z mého Charkova do České republiky úplně sama. Podle mě jsem měla během celé cesty opravdu štěstí. Z Charkova jsem jela autem. Vidět polovinu zničených budov a rozbitá okna v protějších domech bylo pro mě jako sci-fi, ale bohužel to byla pravda. Bylo to děsivé. Ve městě jezdili řidiči chaoticky a nervózně, všichni se báli, že přiletí raketa. Maminka mě doprovodila k autu a já jsem odjela s bratrovým kamarádem. Matka bohužel zůstala v Charkově u prarodičů. Jsou postižení, dědeček je už několik let na lůžku, potřebuje péči a babička špatně chodí. Momentálně jsou v našem bytě a maminka chodí každý den v noci do metra. Z Charkova mě odvezli autem do městečka Poltava, které leží mezi Kyjevem a Charkovem. Tohle město jsem vůbec neznala, brečela jsem, ale jak jsem říkala, měla jsem štěstí, že jsem si vždycky věděla rady. V Poltavě mi na autobusové zastávce pomohl hodný člověk, který už v roce 2014 bojoval za Luhansk a Doněck. Odvedl mě na nádraží a řekl mi, abych počkala na vlak z Charkova, který jel do Lvova. Podařilo se mi do něj nasednout, a tak jsem skončila ve Lvově. Přátelé mé rodiny mi tam pomohli přenocovat, druhý den mě odvezli k autobusům, které jezdí do Polska. Hranice jsme překračovali v noci asi tři hodiny, bylo to poměrně rychlé. Z Polska jsme pak jeli do Čech. Během cesty do Česka jsem potkala dobré lidi z Ukrajiny. Myslím, že to není nic jiného než štěstí a pevná víra, kterou potřebuji. Více jsme se sjednotili, škoda, že za takovou cenu. Děkuji dobrovolníkům, že přijali všechna opatření, aby uprchlíkům poskytli vše potřebné k životu. Všichni doufáme, že to brzy skončí a my se vrátíme domů. Můj přítel zůstal bohužel v Charkově. Pomáhá jako dobrovolník.“

Pokračování textu Skutečné příběhy z Ukrajiny

Jeden osobní

Tento příspěvek píšu možná trochu sobecky pro sebe, asi se potřebuju vypovídat, ale třeba pomůže dalším citlivějším povahám, co zápasí aktuálně se svým strachem, bezmocí a marností. Protože pomáhat musíme v tuhle chvíli i sami sobě. Je to něco jako v letadle.  Abyste mohli pomáhat ostatním, musíte ten kyslík dát nejdřív sobě.  Pokračování textu Jeden osobní

Zugspitzarena s dětmi (klidně i s kočárkem)

Naše červnová dovolená s dětmi v oblasti Zugspitzarena byla skvělá! Úvodní článek s informacemi ohledně slevových karet, o tom, jak nejlépe zvládnout cestu a jak si ji zpříjemnit, i tip na parádní ubytování najdete v tomto článku. Dnes se podíváme na jednotlivé výlety. Protože článek píšu vlivem všech možných okolností až s odstupem několika měsíců, raději si před cestou ověřte zejména informace týkající sjízdnosti s kočárkem. Hlava děravá, je hlava děravá. (Pokud chcete tutovky sjízdné s kočárkem, nesmí vám chybět průvodce Toulky s dětmi v báglu – Rakouské Alpy a okolí). Zároveň předem upozorním, že naše výlety byly limitované i nemožností překročit kvůli covid opatření a stavební uzávěře hranice a vydat se např. do nedalekého Ga-Pa, kde je také řada možností (až bude čas, sepíšu i ty). A vůbec, byla to hodně flákací dovolená plná „dětských výletů“ za odměnu po té roční abstinenci.  Pokračování textu Zugspitzarena s dětmi (klidně i s kočárkem)

Dámská jízda do stanice Nižbor

Potřeba vypadnout z každodenního shonu po tom náročném „covidím“ roce, trošku si fyzicky máknout, pročistit si hlavu a odpočinout si od dětí, nás s Evou z Pro malé dobrodruhy dovedla až do Zastávky Nižbor do vlaku na odstavné koleji. Jak řekla Eva: „Jani, tohle je jedinej vlak, kterej nám ještě neujel a ani neujede“. Jo, padlo to na nás. Únava, hledání smyslů všeho možného… tak jsme zabalily saky paky, pracovní rukavice a vyrazily.  Pokračování textu Dámská jízda do stanice Nižbor

Jak se v Rakousku testovat

Vrátili jsme se s dětmi z úžasné dovolené v Alpách a nejčastější otázky, jakou dostávám, je: „Jak je to s tím testováním?“, „Potřebuji test na jízdu lanovkou?“, „Co děti?“ Tak jsem se rozhodla to sepsat. Nicméně zdůrazním, že nejsem oficiální sdroj a sdílím pouze svou vlatní zkušenost z dovolené v Tyrolsku (červen 2021), na kterou jsme jeli autem, nikoliv hromadnou dopravou. Aktuální informace vždy sledujte na stránkách Ministerstva zahraničí.  Pokračování textu Jak se v Rakousku testovat