Ha! A mám to!

Dlouho jsem řešila, jak nazývat v blogu naše děti a mám to! Nejdřív to byla dcera a syn. Hm … Moc neosobní. Prcek, děcko, děcánko, smrádě, hádě jsem vyloučila ještě v předkole.  Pak přišla Tonička a Pepík. Pseudonym.  Hm… příliš vylhané.  Takže nebudu to natahovat, bude to paní Žloutková a Bráchoségra! Velmi osobní, nicméně běžnému čtenáři nicneříkající:-). Romčo, díky ti!

Žloutková a Bráchoségra
Žloutková a Bráchoségra

Víte, nepíšu blog, abych obnažovala sebe a svou rodinu do morku kosti. Vlastně chci pouze poskytovat informace, fakta, osobní zkušenost. Ideálně objektivní. Nemám ani ambice být vtipná. Ale suchar vlastně také nechci být. Stejně tak nechci být úplně cizí. Protože jak říkám, jedu v tom s váma, jsme na jedné lodi, tak proč si „nepotykat“:-).

Teď ještě, jak nazývat otce, manžela, dárce, spolubydlícího, toho pána? Manža, taťka, miláček jsou ze hry… Takže prostě Véčko.

Výlet do Srbska

Rubrika kamarádky Jany, více info o ní a její rubrice CESTOVÁNÍ S „AUTÍKEM“ zde

Výlet plánovaný, proto jsem zaangažovala naší asistentku z Apla (asociace pomáhající lidem s autismem), což je tak jako já veselá kopa. Cíl jasný: vzpomínky na lezení na skále a volné chvíle bez dětí a též současného manžela:).Trochu jsem podcenila fázi přípravy a staršímu synovi opomněla vzít jeho vel plen (má pleny celodenně, celonočně). To nebyl žádný problém, mladší má sic menší velikost, ale přechodně se to dá zvládnout. Aspoň byl starší nucen chodit víc na wc:).

Pokračování textu Výlet do Srbska

Jedna sms od moře

„Zdravim z teplicka. Cesta: na letisti v poho, Domca zkapala po vzletu. Sylvinka na me vylila dzus, pak se pri pristavani pocurala. Domca me cestou v autobuse poblila. Jinak klasika. „Ja ci“, „Ja neci“, knizku neotevru ani nahodou…:-)

Propršené Třeboňsko

Třeboňsko. Není nad to, když vyrazíte na svou první krátkou cyklodovolenou a skoro celý víkend vám prší:-). To jsme prostě my. Nevadí, i tak to bylo vlastně fajn!

1

Ubytování jsme tentokrát zvolili v Penzionu Za Humny  a byla to jednoznačně ta správná volba!

Celý penzion je nově zrekonstruovaný a prostě krásný. Nadšená jsem byla z dvoupodlažní stodoly – v přízemí klavír, šipky, plátno na promítání, posezení a samoobslužný bar s točeným Únětickým pivem, stáčeným vínem a pamlsky (zmrzlina, brambůrky,..). Jednoduše si každý vzal, co chtěl, udělal zápis na tabuli a bylo to. Krásná důvěra! V horním patře byla dvě křídla. V jednom koutek pro malé děti, ve druhé části (osobně jsem tam vlastně ani nevlezla) byl tuším fotbálek a asi i nějaká herní konzole. V koutku pro malé děti byly mraky hraček a parádní houpací křesílko, ze kterého jsem všechno v klidu pozorovala. Pro úplně nejmenší jsem zde odhalila pár slabších míst – chybějící zábrana schodů a celkem chladno (tzn. pro plazící děti přibalit teplejší tepláčky). No, ale stodola je stodola…V dolní části stodoly byla možnost si přitopit pomocí lamp.
My jsme byli ubytovaní v apartmánu s kuchyňkou. Výhodou každého apartmánu je možnost posezení přímo před apartmánem. Rodiny s malými dětmi ocení možnost zapůjčit si dětskou postýlku, židličku a hlavně podlahové topení pro „plaziče“. Nevýhodou je, že apartmán nemá místnosti  oddělené zdí, je to vlastně 1kk. Ale posedět se dá právě ve stodole, takže problém jako by ani nebyl. Nočník jsme si dovezli sami (ale půjčují prý též!) a příliš velké světlo v apartmánu jsme vyřešili pověšením ponča do deště na okno.
Dvůr je uzavřený, takže nehrozí samovolný únik dětí! Je zde trampolína a v letních měsících i bazén. Součástí penzionu je i malá lezecká stěna a venkovní hřiště se skluzavkou, lanovkou a lanovkovým kolotočem (nevím, jak tu vychytávku nazvat, v životě jsem to na hřišti neviděla,  ale bavilo to i mě).

Pokračování textu Propršené Třeboňsko

Psalo se o nás

POŘAD SAMA DOMA – ČESKÁ TELEVIZE (první štěk v televizi)

POŘAD KÁVA O ČTVRTÉ – ČESKÝ ROZHLAS (první štěk v rádiu:-)

ONLINE ROZHOVORY:

LIDOVKY

IDNES.CZ

 

 

 

 

 

 

 

Jana II

Máma. Dvě malé děti. Její cestování s dětmi je o chlup složitější. Jana byla náruživou cestovatelkou. Takový ten blázen, co táhne batoh na zádech, zdolává ferrata, plahočí se po horách v dešti a bouřce, bivakuje, vaří si čaj ze sněhu, atd…Teď je máma.  Má tolik síly a životního optimismu! Ta baba se prostě nevzdává. Ale víc vám o sobě poví ona sama ve své rubrice Cestování s autíkem. 

„Jmenuju se Jana a mám dva nestandardně se vyvíjející  kluky. Starší má 4,5 roku a má autismus; mladší 23 měsíců a má těžký hypotonický syndrom. Tak doteď nechodí.

Páč nejsem povahy ryze depkařské a po výškách raději lezu po laně či ferattě, než z nich při problémech skáču, nepoložilo mě to (zatím) :-). Sic je to náročné. Vnímám svět jinak a poznávám lidi jinak než dřív. Někdy to není příjemné zjištění (jací někteří přátelé doopravdy jsou), ale o tom je život…

V mé sekci Cestování s autíkem se nedozvíte, jestli tu cestu Vaše dítě ujede na kole, jestli je herna v ubytku fajn (chodíme minimálně, zvláště pokud je tam hodně dětí). Přečtete si (doufám, že vtipné) vyprávění o netradičním cestování, které se vlivem problémů obou mých dětí soustředí na jiné potřeby, než mají běžné děti. Má sekce je o tom, jak se nezavřít mezi čtyři stěny bytu a i s velkým plánováním a úsílím vyrazit na výlet či na dovču:). Pod heslem: každý den dělám něco proto, aby byly mé děti štastné a dočasně mám hory jen na fotkách…

Jana čili já

Máma. Dvě malé děti (2 a 5 let), často používaná slova “ larina“, bronchitida, exém, podezření na astma , skoro Praha, byt, 3. patro, žádný výtah, žádný balkon…stručně, jasně, výstižně. 

„Mám dvě celkem standardně se vyvíjející děti. Holčičku a chlapečka. Říkejme jim paní Žloutková a Bráchoségra.  A jejich časté nemoci. A touhu bydlet v domě se zahradou. A taky smůlu, protože dům asi nikdy mít nebudeme.  A tak, když to všechno skloubíte dohromady, vychází z toho velká potřeba cestovat, jezdit do přírody… no prostě: „Pražácí, no“.

O vzniku jmen se dozvíte více zde

Mami proooč??? Proč to všechno dělám? více zde…

Hlavním impulzem pro založení tohoto blogu bylo letošní léto.  Zjara jsem zrušila  šestitýdenní pobyt v ozdravovně, neboť jsem usoudila, že zas až tak psychicky odolná nejsem.  Představovala jsem si ty scény plné potu a hysterie, momenty, ve kterých zapomínám na veškeré respektující zásady… kdy denně zápasím jednou rukou s ročním Bráchoségrou u inhalátoru poté, co jsem ho v 6 hodin ráno vzbudila,  když po probdělé a prořvané noci konečně usnul, a druhou rukou zápasím s paní Žloutkovou řvoucí „já chci taky!“.  A přísahala jsem si, že s dětmi strávím co nejvíce času v přírodě. Celkem jsme od jara do podzimu dali asi 12 týdnů mimo domov. Jsem superhrdina!

A když už máme tolik zážitků, podělím se o ně. Třeba někomu usnadním práci při plánování výletů, někoho nakopnu někam vyjet, někomu budu připadat nudná… s tím ať se každý popere po svém:-).

Každopádně budu ráda, když se  i ostatní podělí se mnou a vytvoříme společně mapu osobních zkušeností s cestováním spolu s dětmi. Protože tohle není žádná placená inzerce, ale real life:-).

Osm dětí v Pekle

A my se za to nestydíme! Prostě jsme tentokrát vyrazili na ryze dětskou, nechutně neturistickou, bezstresovou dovolenou do Pekla v Josefově Dole. Jestli jsme pěšky ušli 100 m od hotelu, tak to bylo moc. Jediný výlet, který jsme absolvovali, byl autem – do Hrabětické minizoo Zde jsme asi 5 minut řešily, jestli se tedy pěšky vydáme k přehradě Josefův Důl (já už tam byla i s dětmi, já se nemusím cítit tak provinile!), ale opakovaně jsme se přes výčitky svědomí ujistiy v tom, že jsme na ryze dětské dovolené a že na hřišti nám všem přeci bude lépe. No kdo by také chtěl poslouchat celou cestu „Už tam budeme?? Ploč tam jdeme??? Já chci na hřiště!! Mě bolí nohy…nést ci….ci…neci…hop hop (mamko vezmi mě)…mam hlad…ja tam neci….ci domu…..beeee a buuuu a beee“…brrrrr.

8

No, není lepší dát si na terase Caffé latte? Prý mám děti vést k turistice. Hov… hov… zlatá rybka! Celé léto se s nimi tahám jak kočka s koťaty, tak proč nehodit za hlavu všechny ty ambice být dokonalou matkou a prostě se nepřevtělit do líného sobečka!

Takže jsme je zavřely do klece:-).

27

28Osm dětí, pět  matek. Kolona vystresovaných a lehce opocených matek za volantem. Stopadesát párů bot, sem tam nějaká láhev vína, pečlivě ukryté brambůrky (to přeci pálí, děti, to děti nepapají!), tři dny v pekle a MAXIMÁLNÍ SPOKOJENOST NA VŠECH FRONTÁCH.

Pokračování textu Osm dětí v Pekle

S kilometrovníčkem až do kilometrovníčkové banky

kilometrovníčekNa jedné z nedávných dovolených se mi osvědčil „Kilometrovnicek. Tušila jsem, že tato dovolená nebude pro děti až takový trhák, protože prostě budou muset chodit:-). Pro každého jsem připravila průkazku, onen kilometrovníček, a společnou kilometrovníčkovou banku (nikdy bych neřekla, že mi České dráhy budou  inspirací:-). A pak už to šlo jednoduše. Za každý kolometr razítko s obrázkem batůžku. Když byla hodně težká chvíle a šlo do tuhého, razítka dvě:-). Sice je to takové uplácení, ale co, hlavně že šli a alespoň trošku získali  pojem o tom, jak  dlouhý je kilometr. Večer se otvírala banka-  kontrola průkazek- proběhl nějaký ten bonbon, rozinka, preclík nebo razítko a bylo…

Stejnou metodu, netuším, jestli je v souladu s všemožnou nevýchovou a respektující výchovou, jsem použila, i když nastala krize ve školce. Paní Žloutková tam totiž SAKRA nechtěla. Ale teda festovně. Vyškolená kurzem o respektování, webinářem o „Nevýchově“ jsem vyzkoušela snad vše, ale bylo mi to „k prdu“. Tak jsem celá zoufalá načmárala „Školkovníček“.  Za každý den bez slziček přibyla samolepka. No jo no, tak tři samolepky (pirát, indián, auto… mám  totiž doma“princeznu“). Nevím, jestli pomohl školkovníček, nebo vysávání strachu a jeho zadupávání do země, nebo jen čas.  Hlavní je, že už neřve:-).

 

Nejkrásnější Paseky nad Jizerou

Jestli jsem se někde cítila šťastná a totálně zamilovaná do krajiny, bylo to zde!  Místo, kde cestovní ruch tak nepulsuje, čímž je ještě dokonalejší a krásnější. Takže se není čemu divit, že jsem po návratu domů začala zuřivě googlit chalupy na prodej právě zde 🙂  (měsíc na to jsem zase sjížděla oblast Zell am See…). Ty louky, ach ty louky… ty chaloupky… pohádka!

Pět žen, sedm dětí

Byla to výzva, ale daly jsme to! Pět superžen, sedm dětí, ubytování uprostřed sjezdovky.  (Pokud na fotce uvidíte chlapa, je to z posledního dne.) Tentokrát vám nedám typ na ubytování, neboť toto bylo v soukromí. Ale dám jednu radu. Opravdu – i když si myslíte, že to nedáte, dáte to:-)! Ověšené všemi možnými krámy počínaje nočníkem, konče postýlkou a obří taškou „žrádla“ (v tu chvíli to nenazýváte jinak)   a některé z nás – no, kdo asi… i s nechodícím děckem (ono tedy chodí, ale co by se drápalo nahoru, když mamka ponese, že) jsme to vyšláply! A byla to romantika jak blázen! Jedinou nevýhodu takové ubytování má – ať jdete, kam jdete, jedna cesta je vždy do nechutného kopce:-). Ale dá se to i s kočárkem! Naše děti to den za dnem zvládaly lépe a lépe, být tam měsíc, tak to vyběhnou a ještě nás vynesou.

Pokračování textu Nejkrásnější Paseky nad Jizerou