Rafting a via ferrata ve Slovinsku s dětmi

Děkuji autorce za sdílení cestovního deníku, díky kterému se můžete inspirovat k aktivní dovolené s dětmi školního věku. Rafty a první ferrata ve Slovinsku určitě nadchnou!„Slovinsko coby dovolenkový cíl jsem měla v plánu již nějakou dobu a loni (rok 2018) se konečně zadařilo. Na poznávání slovinských krás máme bohužel jen jeden jediný týden, ale lepší než nic::-) Podařilo se nám zlákat spřátelenou rodinu, tudíž vyrážíme ve složení 4 (dospělí) lidé + 4 (nedospělí) gauneři (všichni mužského rodu) ve věku 8 – 14 let. Cestujeme jako obvykle obytným vozem, tudíž neřešíme ubytování a jsme poměrně časově i lokálně flexibilní. Plán cesty sice nějaký máme, ale jsme již zkušení harcovníci, tudíž je nám jasné, že jsme plánovali hlavně proto, aby bylo co měnit :-).

DEN 1: LAGO DI FUSINE A CYKLOSTEZKA Z TARVISIA DO KRANJSKE GORY

Vyjíždíme! Držíme se plánu a po půlnoci již parkujeme v Itálii poblíž slovinských hranic u Lago di Fusine. Krásné, z let minulých již osvědčené, klidné místo pod vrcholky alpských velikánů. My letos cestujeme bez kol, nicméně zde mohu vřele doporučit cyklostezku vedoucí po bývalém železničním náspu z Tarvisia (IT) až do Kranjske Gory (SLO). Krásná nepříliš náročná stezka vede překrásnou krajinou v podhůří Julských Alp a určitě ji zvládnou i ti nejmenší cyklisté (jakou vzdálenost ponechám na vašem uvážení). My jeli s dětmi ve věku 7 – 10 let úsek od Lago di Fusine do Kranjske Gory a zpět a byl z toho půldenní výlet (i s krátkou odbočkou ke skokanským můstkům v Planici a s delší zastávkou způsobenou ochutnávkou lokálních specialit a piva v občerstvení u cesty). Celá stezka mírně klesá směrem ke Kranjske Goře, pouze odbočka z cyklostezky k jezeru Fusine je sklonově výživná (ale děti do zvládly bez úhony).

DEN 2: LAGO DEL PREDIL, BOVEC A RAFTING

Hned ráno odjíždíme k Lago del Predil, kde se setkáváme s přáteli a přes passo Predil konečně vjíždíme do Slovinska. Míříme směr Bovec, kde máme na odpoledne domluvený raft i s průvodcem. Rafting na řece Soča je něco, co si rozhodně nemůžeme nechat ujít. Agentur zajišťujících rafting je zde spousta, my však s ohledem na děti a jejich jazykové „schopnosti“ využíváme služeb české agentury Alpi center, která má základnu přímo v Bovci. A nelitujeme, vše je připraveno přesně tak, jak jsme si domluvili. Nafasujeme komplet vybavení (vč. neoprenů a záchranných vest) a necháme se odvést na start dnešní etapy. Všichni naskáčeme do raftu a svěříme své životy do rukou mladého fešného (prý zkušeného) průvodce. A je to vážně paráda, obtížnost naštěstí vzrůstá postupně, takže máme všichni dost času se s raftem sžít.

Cestou děláme koupací přestávky (voda má jen pár stupínků nad nulou, takže na dlouhé plavání to vážně není :-)), děti jsou nadšené z „raftové“ skluzavky a ti nejodvážnější (já ne :-)) si vyzkouší i skok do vody z několikametrové skály. Škoda, že 1,5 hodiny na vodě utekly tak rychle. Na konci úseku na nás již čeká auto, které nás všechny odveze zpět do Bovce. Rafting byl jednoznačně skvělý nápad, přesto mám 2 připomínky: 1. nikdy se nenechte přesvědčit (a to ani od vlastního manžela), že není potřeba dlouhý neopren (či neoprenová vesta) pro děti, protože je vedro. Mladší syn jel s holýma rukama a po prvním vykoupání jsme toho těžce litovali, klepal se zimou celou cestu. 2. nezapomeňte si neopren před oblékáním obrátit, suší se totiž naruby a takto oblečení opravdu nebudete za hvězdu (vlastní zkušenost :-))

DEN 3: BOVEC A ADVENTURE PARK SRNICA

Zůstáváme v Bovci. Hned ráno odcházíme vyzkoušet Adventure park Srnica. Pro děti bomba! Naprosté nadšení! Děti si poprvé vyzkoušeli něco na způsob via ferraty, jištěné cesty, vedené v kaňonu řeky. Máme pro sebe hned dva průvodce (tentokrát english speaking guide), kteří jistí nejmladší děti, takže z toho ani nejsem nervózní J a užíváme si to všichni. Pokud nemáte žádné zkušenosti s ferratami a láká vás to vyzkoušet, toto je opravdu skvělý způsob naučit se základům jištění. V ceně této aktivity byl průvodce i půjčení kompletního vybavení.

Obě aktivity, jak rafting tak Srnica park, nebyly asi úplně levné (rafting cca 40 eur/os, Srnica park cca 110 eur/rodinu), ale rozhodně stály za to. Určitě vyzkoušejte :-).

Srnica park je cca dvouhodinová aktivita a my se po jejím skončení rozhodneme nevrátit se s průvodcem (k jeho údivu) zpět do Bovce, ale pokračujeme pěšky po trase Alpe Adria trailu až ke slapu Boka. Cestou se stavujeme u slapu Virje, kde jednak „dotankujeme“ čerstvou vodu přímo z vodopádu a hlavně si děti užijí další z ledových koupaček (tentokrát jen v plavkách). Nikdo z dospělých se do vody neodváží :-).

Až doteď nám přálo počasí (je až moc vedro), ovšem chvíli před dosažením slapu Boka se počasí rychle kazí a začíná vydatně pršet. Vodopád prohlížíme v dešti a zvažujeme, jak se dostat zpět. Původně jsme se chtěli opět vrátit pěšky, ale evidentně jsme ušlou vzdálenost trošku podcenili a navíc ten déšť. Ale máme víc štěstí než rozumu a po rychlé konzultaci se strýčkem googlem zjišťujeme, že nám za 15 minut jede do Bovce autobus. Jsme zachráněni :-).

DEN 4: PRVNÍ VIA FERRATA V BOVCI, SOUTĚSKA TOLMIN

Na dnešní den je naplánován přesun směr Bohinjske jezero. Ještě než však definitivně opustíme Bovec, chceme vyzkoušet ještě jednu (pro nás) adrenalinovou aktivitu. Parkujeme pod lanovkou a kupujeme jízdenky nahoru na Kanin. V restauraci na vrcholu zapůjčujeme ferratovou výbavu a jdeme vyzkoušet naši vůbec první opravdovou via ferratu. Děti natěšené, já těsně před infarktem, tep 200 :-). Největší adrenalin se ukázalo najít začátek ferraty, dále už je to (skoro) brnkačka :-). Tato ferrata se opravdu ukazuje tak, jak je prezentovaná, tj. nenáročná a vhodná i pro úplné začátečníky a děti. Až na dva úseky s žebříky je takřka celá vedena horizontálně po skalní římse. Zvládneme ji bez nejmenších obtíží celou až k Prestreljenikovu oknu.

Odpoledne navštěvujeme ještě soutěsku Tolmin. Pěkné, návštěvy určitě nelitujeme, ale zdaleka ne tak monumentální a dechberoucí jako soutěsky v Rakousku navštívené v předchozích letech. Noc jsme plánovali přečkat už v kempu u jezera Bohinj, ale noční přejezd přes Alpy po slovinských okrskách nebyl tak snadný a rychlý jak jsme předpokládali, takže o půlnoci parkujeme v místě zvaném Brunarica Soriška planina a trávíme tu naprosto klidnou božskou noc.

DEN 5: BOHINJSKE JEZERO A SLAP SAVICA

Ráno opouštíme naše nocležiště a přejíždíme do kempu Zlatorog u Bohinjskeho jezera. Vzápětí zjišťujeme, jak naivní byla naše představa o včerejším večerním příjezdu do kempu a jakou neskutečnou kliku jsme měli, když jsme sem přijet nestihli:-). Kemp doslova praská ve švech a jediná šance se zde ubytovat (v srpnovém termínu) je přijet ráno a čekat, až někdo odjede. My máme neskutečnou kliku a dokonce se nám podaří zaparkovat naše „karavrány“ vedle sebe, byť si takřka můžeme přeskakovat ze dveří do dveří. Takový masakr jsem v žádném jiném kempu nikdy nezažila a to jsme jich projeli už celkem dost! Fronta na sprchu mi nápadně připomíná frontu na banány z let (ne)dávno minulých. 2 noci zde vydržíme, ale dovolenou bych tu trávit nechtěla. Po ubytovacím očistci a první koupeli v jezeře se vydáváme k prvnímu plánovanému cíli zde a to ke slapu Savica. Pěkné, ale lidí jak na Václaváku.

DEN ŠEST: VOGEL

Po včerejší zkušenosti si ráno pokoušíme přivstat (rezervy byly ;-)) a vyjet první lanovkou na Vogel. Nepodařilo se to úplně dokonale a jedeme až druhou, narvanou k prasknutí (ale ona zřejmě byla narvaná už i ta první :-)). Nahoře se lidi už naštěstí rozptýlí. My máme v plánu tůru přes Orlovu Glavu na Šiju a přes planinu Zadni Vogel zpět. Cesta nám trvala cca 4 – 5 hodin (ale nespěchali jsme a kochali se překrásnými výhledy na zelené Julské Alpy). Na planině Zadni Vogel natrefíme (kromě volně se pasoucích krav) i na otevřené občerstvení, kde ochutnáváme čerstvé a moc dobré produkty z kravského mléka.

DEN 7: SOUTĚSKA VINTGAR A JEZERO BLED

Opouštíme bojiště. Hurá. Krajina okolo Bohinjského jezera je krásná, ale příště rozhodně mimo sezónu. Přejíždíme přes soutěsku Vintgar k jezeru Bled.

Přelidnění bohužel pokračuje, soutěsku Vintgar procházíme v davu lidí (což je občas dost problém, protože soutěska je obousměrná a dost úzká) a u jezera Bled horko těžko hledáme místo k zaparkování. Slíbili jsme dětem koupání v jezeře, což se nakonec podaří uskutečnit jen díky plovárně umístěné na břehu jezera. Volné koupání v jezeře je možné jen na pár místech a to dosti vzdálených od nás. Takže nakonec trávíme odpoledne na koupališti:-). To nás ale přes počáteční nedůvěru příjemně překvapilo, mají tu vytvořené zázemí i pro malé děti a navíc tobogán přímo do jezera.

Lidí mraky, ale začínáme si zvykat:-). Večer odjíždíme z této turistické top lokality (především co se týče návštěvnosti) a jedeme směr Škocjanske jame, které chceme navštívit následující den. Noc trávíme v klidu (konečně :-)) u Muzea vojenské historie u města Pivka. Muzeum by určitě (především asi pro kluky a jejich tatínky) stálo za návštěvu, my však už nemáme čas a tak alespoň nakukujeme oknem na jakousi vystavenou ponorku. Muzeum si ale určitě píšeme do našeho „travel listu“.

Den 8: ŠKOCJANSKE JAME

Škocjanske jame – jedním slovem monumentální, nádherné a nezapomenutelné. To se prostě musí vidět:-). I přes ty davy lidí:-).

DEN 9: MOŘE

Chceme strávit jeden odpočinkový koupací den u moře před návratem domů a tak přejíždíme kousek za hranice do Chorvatska. První tip na kemp nevyšel, mají plno. Nocleh nacházíme v kempu Veli Jože kousek od Savudrije. Kemp je relativně velký, nijak extra vybavený a je tu dost mládežníků na táborech. Nám ale na jeden den úplně stačí. Počasí je ideální J, zataženo a občas drobně sprchne (mám fotku na pláži s deštníkem :-)), pro nás to ale znamená, že na pláži je minimum lidí a my tu s dětmi můžeme bez obav být i přes den…“

Vložte komentář